25 pojmů z oblasti řeči a jazyka, které by měl znát každý rodič

Ať už mluvíme s učiteli, dětskými sestrami nebo logopedy, pro každého rodiče je to spousta nových informací ke vstřebání a pochopení. Proto jsme si řekli, že by bylo užitečné rozebrat některé často používané pojmy v oblasti řeči a jazyka, abyste lépe porozuměli tomu, co to všechno znamená!

Výuková aplikace pro rozvoj řeči u dětí

Speech Blubs je logopedická aplikace s rozsáhlou knihovnou více než 1 500 aktivit, obličejových filtrů, hlasem aktivovaných cvičení a vzdělávacích bonusových videí. Začněte svou bezplatnou zkušební verzi ještě dnes a sledujte, jak se vaše děťátko hned začne učit!

Níže najdete hlavní pojmy, abyste lépe porozuměli svému logopedovi nebo pediatrovi – pojďme se do toho pustit!

Řeč

Když odborníci mluví o „řeči“, mají na mysli zvuky a hlásky, které vytváříme, když vyslovujeme slova.

Například: slovo „pes“ se skládá ze tří hlásek. „P“, „e“ a „s“ – dvou souhlásek a jedné samohlásky.

Pro některé děti je těžké tyto hlásky slyšet, naučit se je a tvořit je při mluvení, což vede k nejasné výslovnosti. Dítě s nepřesnou výslovností může například říkat „tet“ místo „pes“ nebo „koka“ místo „kočka“.

Všechny děti dělají v určité fázi svého vývoje chyby ve výslovnosti. Učení se hláskám řeči je postupný proces, který obvykle začíná kolem 6 měsíců broukáním a žvatláním a trvá zhruba do 6 let.

Mnoho chyb, které slyšíme, může být pro věk dítěte „typických“ nebo zcela normálních.

Například: Je zcela běžné, že roční dítě bojuje se slovem „bota“, dvouleté se slovem „ryba“ nebo čtyřleté se slovem „čtyři“.

Některé děti potřebují k rozvoji hlásek více času a pomoci a mohou vyžadovat zvláštní podporu. Můžete začít vyplněním hodnocení ve Speech Blubs, které vám poskytne přehled o aktuálním zvukovém vývoji vašeho dítěte a napoví, zda by bylo užitečné obrátit se na logopeda. V aplikaci najdete také skvělé aktivity pro učení a procvičování prvních hlásek zábavnou a interaktivní formou.

Jazyk

„Jazyk“ označuje slova, která slyšíme a říkáme. Zahrnuje veškerou naši slovní zásobu, včetně podstatných jmen, sloves a přídavných jmen.

Jazyk se dělí na dvě části: naše porozumění jazyku (receptivní jazyk) a naše používání jazyka (expresivní jazyk).

Věk, kdy se u dětí receptivní a expresivní složka jazyka vyvine, se u každého dítěte liší a existuje široké rozpětí toho, co je „normální“. Děti mohou mít potíže v jedné nebo v obou těchto oblastech. Pokud však máte obavy, můžete vyplnit hodnocení v aplikaci Speech Blubs a obrátit se na svého pediatra nebo logopeda.

Aplikace Speech Blubs je plná jazykových zdrojů, které si můžete prohlédnout a využít k podpoře vývoje svého dítěte v této oblasti.

Porozumění jazyku

Naše děti potřebují nejen slyšet slova, která říkáme, ale také jim porozumět, pochopit slovní zásobu, vnímat, jak k sobě slova patří, a porozumět tomu, co se mluvčí snaží sdělit.

V době kolem prvních narozenin očekáváme, že dítě porozumí jednoduchému jednoslovnému pokynu, ve dvou letech dvoukrokovému pokynu a ve třech letech tříkrokovému pokynu. Ve čtyřech letech by již mělo rozumět příběhům a složitějšímu jazyku, jako jsou přídavná jména a abstraktnější pojmy.

Dítě, které má potíže s porozuměním jazyku, může mít problém plnit pokyny, může působit, že neposlouchá, a chybovat, když po něm něco žádáte.

Používání jazyka

Jakmile dítě slovu porozumí, naučí se ho samo používat – mluví, aby o věci požádalo, odmítlo je nebo je okomentovalo.

V jednom roce má obvykle hrstku slov, ve dvou letech kolem 50 slov a kolem tří let často začíná tvořit jednoduché věty. Ve čtyřech letech se očekává, že věty používá většinu času a cizí lidé mu rozumějí.

Dítě, které se potýká s expresivním vyjadřováním, může těžko hledat slova, která chce použít, mít na svůj věk omezenou slovní zásobu nebo skládat slova do nesprávného pořadí.

Sociální dovednosti

Sociální dovednosti znamenají mnohem víc než jen říkat „ahoj“, „na shledanou“ a „děkuji“. Střídání v komunikaci, pojmenování a rozpoznávání emocí, doslovný versus obrazný jazyk, společenská konverzace, vyjednávání, hlasitost, tempo řeči a čtení výrazů tváře a řeči těla – to jsou jen některé z mnoha prvků, které tvoří sociální dovednosti.

Děti si tyto dovednosti osvojují postupně, často na základě vlastních zkušeností. Někomu jdou přirozeněji než jiným. Během prvních 12 měsíců dítě obvykle začíná navazovat oční kontakt, usmívat se, reagovat na své jméno a poznávat své blízké. Do dvou let začíná zkoumat své vlastní emoce a uvědomovat si, že je samostatnou osobností. Od tří let začíná vnímat emoce druhých lidí a dokáže se střídat v činnostech. Kolem čtyř let si začíná více uvědomovat, chápat a do jisté míry ovládat své vlastní emoce.

Sociální dovednosti jsou složitou oblastí dětského vývoje a děti se (podobně jako dospělí) velmi liší ve svých emocionálních i sociálních potřebách a preferencích. Mnoho dětí bojuje se zvládáním emocí, střídáním v aktivitách nebo se sdílením. Pokud však máte obavy, vyplatí se situaci sledovat a poradit se s dětskou sestrou nebo logopedem.

Další běžně používané pojmy

Modelování (modelling) – znamená používat jazyk tak, aby dítě mohlo poslouchat, zapamatovat si ho a nakonec napodobit.

Dysfagie – pojem popisující potíže s polykáním, jídlem nebo pitím.

Generalizace – situace, kdy se dovednost naučená při terapeutické aktivitě přenese do každodenního života. Dítě se například může naučit slovo „kočka“ v aplikaci Speech Blubs. Generalizací pak je, když dítě kočku pojmenuje, jakmile ji uvidí ve skutečném životě.

Intonace – stoupání a klesání výšky hlasu při řeči (mluvení výše či níže).

Sémantika – významová stránka jazyka.

Sluchová paměť – schopnost mozku zapamatovat si to, co slyšel. To může zahrnovat slova, zvuky, čísla atd.

Fonematické uvědomování – schopnost naslouchat hláskám v mluveném slově, přemýšlet o nich a rozkládat je – například rozložit slovo „telefon“ na t-e-l-e-f-o-n.

Artikulace – pohyby mluvidel (rtů, jazyka, čelisti a patra) k vytváření hlásek řeči.

Patro – měkké a tvrdé patro tvoří strop ústní dutiny.

Gramatika – pravidla jazyka určující, jak lze slova spojovat do vět.

Dysfluence (neplynulost řeči) – narušení plynulosti mluvy opakováním či protahováním hlásek a slov nebo pauzami (bloky) – známé také jako koktavost.

Sekreční otitida (tzv. „glue ear“) – zhoršení sluchu způsobené nahromaděním tekutiny za ušním bubínkem.

Makaton – systém znaků a symbolů založený na přirozených gestech a znakovém jazyce.

Verbální usuzování – řešení problémů a logické myšlení pomocí jazyka.

Hlas – v logopedii označuje kvalitu, výšku, znělost, dýchání a hlasitost hlasu.

Přímá terapie – logoped pracuje s dítětem a provádí specifické terapeutické aktivity zaměřené na vybranou oblast. Dítě si uvědomuje, že probíhá terapie.

Nepřímá terapie – s dítětem pracuje jemu blízká dospělá osoba (rodič, učitel, asistent pedagoga apod.), často během uvolněných a spontánních her a rozhovorů, se zaměřením na obecný rozvoj komunikace, aniž by si dítě uvědomovalo, že terapie probíhá.

Formální diagnostika – standardizovaná vyšetření umožňují logopedovi provést přesně stanovený test, jehož (často číselné) výsledky pak může porovnat s kontrolní skupinou dětí stejného věku.

Neformální diagnostika – může ji provádět logoped, učitel, rodič nebo asistent pedagoga za účelem pozorování, posouzení a prověření dovedností pomocí aktivit, her nebo nestandardizovaných testů.

Slovní zásoba – slova a jazykové prostředky, které člověk zná a ovládá.