Blub Talks: Jak porozumět záchvatům vzteku u batolat a překonat pocity viny u maminek se Sue Donnellan

V tomto článku

• Poslechněte si podcast Blub Talks
• Zhlédněte videopodcast
• Hlavní poznatky

Poslechněte si podcast Blub Talks

Zhlédněte videopodcast

https://www.youtube.com/watch?v=rXAvYkJJJX4

Náš moderátor a pedagogický mentor Robert M. si s naší hostkou povídal o tématech z její úspěšné knihy „Secrets to Parenting without Giving a F^ck: The Non-Conformist Playbook to Raising Happy Kids without Public Meltdowns, Power Struggles, & Punishments“, která je k dostání na webu Amazon. Tématy byly mimo jiné strategie, jež uplatňuje ve své „praxi“, v níž pomáhá rodičům zvládat náročné výzvy spojené s výchovou dětí.

Rozhovor začal Robertovým shrnutím Susaniny nepravděpodobné cesty k rodičovství – „nepravděpodobné“ proto, že si nikdy nemyslela, že se vdá nebo bude mít děti. Jako ambiciózní podnikavá žena se chtěla soustředit na svou kariéru a na vše, co jí přinese. Čas však naše pečlivě promyšlené plány často nasměruje úplně jinam, a tak potkala a vzala si „prvního muže, se kterým mi manželství nepřipadalo jako otrava“. Jedno vedlo k druhému a narodilo se jim první dítě, po kterém brzy následovala trojčata!

Debata se poté zaměřila na vztahy mezi jejími dvěma syny a dcerou, včetně toho, že synové potřebovali logopedii, aby se zlepšili ve výslovnosti hlásky /r/. Netřeba dodávat, že mít čtyři děti (včetně trojčat) bohatě stačí k tomu, aby byla Susan považována za skutečnou odbornici na rodičovství. Právě zde využila své skvělé organizační schopnosti a přímočaré jednání k tomu, aby vychovala čtyři vyrovnané a úspěšné dospělé potomky.

Robert se Susan zeptal, jak dlouho její chlapci chodili na logopedii, a ona odpověděla: „Chodili tam 1,5 až 2 roky a stihli to (kluci) vyřešit ještě předtím, než začalo období šikany.“ Poté si s povzdechem posteskla: „Kéž bychom tehdy měli něco jako Speech Blubs...“

Susan pak začala popisovat typického rodiče a situace klientů, kteří k ní přicházejí pro pomoc, a řekla: „Záleží na tom, jak moc jsou přetížení.“ Její přístup je velmi neformální, ačkoliv zahrnuje úvodní vyhodnocení potřeb, podle kterého zvolí jeden ze svých tří programů. Její sezení probíhají osobně a bez obalu pojmenovávají někdy i nepříjemné pravdy o chování rodičů, které vede k problémovému chování dětí. Zmínila však, že pokud rodič udělá krok a vyhledá pomoc, bývá „poměrně otevřený“ vyslechnout si i náročnou pravdu.

Mezi témata probíraná v knize i v podcastu patří: výzva vnímat záchvaty vzteku u batolat jen jako „vývojovou fázi“ a jak toto období co nejvíce zkrátit; dětské stěžování si na nudu, k čemuž měla pravidlo „Nuda je stav mysli, takže toto slovo nesmíte používat“; „mozek dospívajícího chlapce“ a nevyhnutelná „mlha“, která k tomu patří; a v neposlední řadě ochota rodiče začít změnu sám u sebe.

Hlavní poznatky

Hlavní myšlenky z rozhovoru zazněly v podobě citátů:

1. O tom, že jako rodič musím „dát své ego stranou“,
2. O zdánlivě paradoxní myšlence „ztratit kontrolu, abychom ji získali“,
3. O tom, že rodiče musí ze svého přístupu odstranit pocit viny, protože „vina je zbytečná emoce“,
4. Nastavování hranic a očekávání dodržováním zásady „Ne znamená ne, žádné smlouvání“ a
5. O tom, že pro rodiče platí: „srozumitelnost a důslednost = důvěra a respekt“.

V závěru rozhovoru Robert zmínil, že Susanin respektující, posilující a přímočarý přístup k rodičovství spolu s jejím vtipným a zábavným stylem komunikace dělá z její knihy „povinnou četbu“. Díky své ochotě a schopnosti pomáhat má přirozený dar vystihnout jádro rodičovských výzev.

Byl to nesmírně poutavý rozhovor pro všechny rodiče, kteří se nebojí podívat na výchovu stylem „nejdřív změním sebe“, dokážou se svým potížím zasmát a respektují, že děti musí mít možnost jít svou vlastní cestou. Susan Donnellan je mistryní v tom, jak dětem ukázat cestu k převzetí zodpovědnosti za své chování – pozitivním způsobem, kterému snadno porozumí. Děkujeme, Susan!