Blub Talks s koučkou agilního rodičovství Susannah Chambers, ICP ACC

V tomto článku

• Poslechněte si podcast Blub Talks se Susannah Chambers
• Podívejte se na podcast Blub Talks o rodinném učení
• Rozdíl mezi rodinným učením, domácím vzděláváním a distanční výukou
• Jak využít rodinné učení během globální pandemie
• Tipy pro intenzivnější rozvoj jazyka v domácím prostředí
• Význam budování komunikačních dovedností

Poslechněte si podcast Blub Talks se Susannah Chambers

Podívejte se na podcast Blub Talks o rodinném učení

https://www.youtube.com/watch?v=aj4Kx8prAeg

Rozdíl mezi rodinným učením, domácím vzděláváním a distanční výukou

Rozhovor začal tím, že Susannah porovnala „rodinné učení“ s domácím vzděláváním a distanční výukou. Zdůraznila, že jejím „posláním je přinést rodinné učení každé rodině na světě, která o něj má zájem.“ Dále uvedla, že ačkoli se tyto oblasti částečně překrývají, „rodinné učení je definováno jako jakákoli aktivita, která přináší výsledky učení dospělým i dětem. Může tedy jít o rodiče nebo pečovatele, kteří se učí společně se svými dětmi ve stejnou dobu, což nazývám ‚synchronně‘, nebo se například rodiče mohou seznamovat s technikami, které používají učitelé v předškolním zařízení při výuce psaní písmen, výslovnosti hlásek či v otázkách osobnostních, emocionálních nebo behaviorálních vzorců – a to může probíhat bez přítomnosti dítěte. Tomu tedy říkám ‚asynchronně‘.“

„A jen pro vysvětlení – rodinné učení může velmi snadno fungovat jako distanční výuka. Může to být vzdělávání, jak se ukázalo během pandemie, kdy se tyto aktivity naštěstí podařilo převést do online podoby.“

Susannah pokračuje: „Často se však mylně předpokládá, že rodinné učení je totéž co domácí vzdělávání, což není pravda. Domácí vzdělávání se však skvělým rodinným učením zcela zásadně opírá. Výzkumy navíc jasně ukazují, že domácí vzdělávací prostředí – a tento termín používám velmi záměrně – se od domácího vzdělávání liší. Jde o prostředí, v němž malé děti už od narození zažívají, jak interagují se světem. A právě toto prostředí se prostřednictvím přístupů rodinného učení nesmírně rozvíjí a posiluje.“

Susannah poté popsala, jak s iniciativou rodinného učení začala, a zavzpomínala, jak se na něj poprvé zaměřila doma u svého nejstaršího syna. Uvedla: „... stojí za zmínku, že mé nejstarší dítě, kterému je dnes 16 let, nosilo pět let sluchadla. Zjistilo se to ve čtyřech letech a naštěstí neměl žádné opoždění řeči. Četl naprosto v pořádku a nemocniční audiologové to přičítali velmi silným základům komunikace, které jsme vybudovali v domácím vzdělávacím prostředí právě díky rodinnému učení, očnímu kontaktu a společným interakcím. Takže ano, přesně takhle jsem se dostala do úžasného světa rodinného učení.“

Jak využít rodinné učení během globální pandemie

Robert pak na toto téma navázal otázkou, jak se rodinné učení uplatnilo během lockdownů v době pandemie.

Susannah řekla: „Mohu upřímně říct dvě věci: zaprvé, u všech mých tří dětí – v rozporu se zprávami v médiích o tom, jak děti zaostávají – došlo během pandemie k obrovskému rozkvětu.“

Jejím druhým doporučením bylo, aby rodiče zahájili dialog se školami svých dětí o tom, jak bude distanční výuka v jejich domácnosti probíhat. Uvedla: „Zadáte jim nějakou práci a ony ji pravděpodobně udělají, ale mohou přijít dny, kdy zadanou práci neudělají, protože je zaujme jiná příležitost k učení.“ Dále pokračovala: „Jsem pevně přesvědčena, že věcný, ale zároveň zdvořilý a pozitivní dialog se školou je nesmírně důležitý a pro děti velmi motivující.“

Když se vrátila k rodinnému učení a tomu, co znamenalo pro její vlastní rodinu, poznamenala: „Přístup rodinného učení jim pomohl prospívat i během uzavření škol. Šlo i o ryze praktické věci kolem denního režimu a pochopení toho, kde přesně budou mít doma svůj prostor. Znamenalo to i uvědomění, že pro jedno dítě je vhodné sedět u stolu, zatímco druhému dám svobodu učit se venku na zahradě, pokud se tam cítí nejpohodlněji – třeba na tříkolce nebo v sedacím vaku... Klíčem k rodinnému učení je totiž pochopit, co se vyučuje, jak se to vyučuje, mít odvahu o tom vyjednávat a dát dítěti v této dynamice volnost a vlastní hlas v tom, jak samotné učení probíhá.“

Tipy pro intenzivnější rozvoj jazyka v domácím prostředí

Poté vyjmenovala čtyři klíčové faktory, díky nimž její děti v této situaci skutečně vynikaly. Uvedla: „Klíčem k rodinnému učení je porozumět: A. Co se vyučuje, B. Jak se to vyučuje, C. Mít sebevědomí o tom vyjednávat a D. Dát dítěti v této dynamice prostor a rozhodovací pravomoc nad tím, jak se učí.“

Dále rodičům radí: „Jednoduše bourejte své představy o tom, co je pro učení důležité, a... snažte se vytrvat. Všichni víme, že když si děti nějakou knížku zamilují, budou ji chtít slyšet třeba dvěstěkrát. K tomu bych řekla jen tolik, že výzkumy skutečně dokazují, že se vytrvalost v oblasti rozvoje jazyka a čtenářské gramotnosti dětí vyplácí. Takže i když máte pocit, že už knížku ‚Jdeme na lov medvěda‘ po čtyřsté za poslední měsíc opravdu nezvládnete přečíst, prosím, vydržte to! Výsledky na sebe nenechají dlouho čekat.“

Velmi důležitá je také její hudební dráha. Díky svým bohatým zkušenostem hudebnice a zpěvačky dokáže hudbu skvěle využívat při vzdělávacích aktivitách. Poznamenala: „Doporučila bych... být naprosto otevření a prostě improvizovat. Vaše dítě zažije příval endorfinů ze společné zábavy a jeho komunikační dovednosti budou doslova vzkvétat. Váš úsměv, i kdyby byl trochu rozpačitý, a společný smích, když si spolu zpíváte – a samozřejmě hlas rodiče, což je ta nejzákladnější věc, kterou vnímáme už v děloze.“ Svou myšlenku uzavřela slovy: „Říkanky, ale především zpěv, jsou naprosto kouzelnou ingrediencí.“

Podle Susannah je dalším tipem, jak nastartovat rodinné učení doma, následující: „Když hrajete například hru ‚Vidím, vidím...‘ a najdete daný předmět, řekněte dítěti: ‚Páni, to je zajímavé, viď? Pojďme se na to podívat zblízka.‘“ A pokračuje: „Pokud je dítě dost staré, můžete ho třeba poprosit: ‚Běž a podej mamince tu knížku,‘ čímž mu opět přirozeně ukazujete vzor jazyka. Hrajte si s řečí, a když vám předmět přinese, ponořte se společně do jeho podrobného zkoumání.“

Význam budování komunikačních dovedností

Rozhovor dospěl k velmi zajímavému závěru, když Susannah poznamenala: „Jde o sdílené učení, o mezigenerační vzdělávání. Tradičně však velkou částí tohoto modelu bylo propojení komunikace mezi rodinou a školou, školkou či předškolním zařízením.“ Propojenost různých forem komunikace, způsob, jakým se vzájemně ovlivňují, a to, jak se do nich děti zapojují, byla zkrátka fascinující.

Dalším tématem, o kterém pro naše publikum ve Speech Blubs hovořila, byla řeč a její význam. Řekla: „Řeč je jednou ze základních složek vývoje dítěte. Bez ní je pro děti mnohem obtížnější vyjádřit své potřeby, pocity a názory. Schopnost mluvit také ovlivňuje jejich sebevědomí, schopnost navazovat vztahy s ostatními a celkový životní úspěch.“ My ve Speech Blubs máme v naší komunitě malých uživatelů tolik jasných důkazů, že nemůžeme než z celého srdce souhlasit. Dále dodala: „Věříme, že to je přáním každého rodiče – podpořit schopnost svého dítěte mluvit.“

Výborně řečeno, Susannah! Naprosto souhlasíme!