Záchvaty vzteku vs. smyslové přetížení (meltdown): Jak poznat rozdíl
Když porozumíte rozdílům mezi záchvaty vzteku a zhroucením z přetížení (meltdownem), lépe pochopíte, proč k nim u vašeho dítěte dochází a jak je jako rodiče řešit. Dnes vám proto pomůžeme...
Když porozumíte rozdílům mezi záchvaty vzteku a zhroucením z přetížení (meltdownem), lépe pochopíte, proč k nim u vašeho dítěte dochází a jak je jako rodiče řešit. Dnes vám proto pomůžeme tento rozdíl rozpoznat.
Jaký je rozdíl mezi záchvatem vzteku a meltdownem?
Pravdou je, že záchvaty vzteku (tantrum) i zhroucení z přetížení (meltdown) mohou na první pohled vypadat velmi podobně. V obou případech se dítě může vrhat na zem, bít kolem sebe, kopat, křičet, nebo dokonce zadržovat dech. Rozdíl mezi nimi proto nespočívá v samotném chování, ale v příčině, která za tímto chováním stojí.
Co je to záchvat vzteku (tantrum)?
Záchvaty vzteku obvykle začínají v pozdním kojeneckém nebo raném batolecím věku a jsou projevem nějakého přání nebo potřeby. Mohou značit, že je dítě unavené, hladové, smutné, naštvané nebo rozrušené. Děti v tomto věku totiž často nemají dostatečnou slovní zásobu k tomu, aby vyjádřily, jak se cítí, a tak své emoce ventilují právě záchvatem vzteku.
Jak dítě roste, mohou záchvaty vzteku sloužit také jako způsob zkoušení hranic. Zatímco malá miminka a batolata ještě nechápou manipulaci a vztekají se čistě z potřeby sebevyjádření, starší děti mohou vztekat schválně, aby s rodiči manipulovaly a dosáhly svého. Pokud se tento problém neřeší v raném věku, může přetrvat až do dospívání a s věkem dítěte nabírat na intenzitě a závažnosti.
Záchvaty vzteku jsou projevem nějakého přání nebo potřeby.
Když má dítě záchvat vzteku, stále si zachovává určitou míru kontroly nad svým chováním. Mnoho výzkumníků zjistilo, že pokud chybí publikum, záchvat vzteku odezní relativně rychle. U meltdownu je to ale trochu jinak . . . .
Co je to meltdown?
Na rozdíl od záchvatů vzteku, které vznikají jako projev potřeby či přání, jsou meltdowny důsledkem smyslového přetížení. Jinými slovy, k meltdownu dochází, když je dítě situací naprosto zahlceno.
Meltdowny jsou důsledkem smyslového přetížení.
Na rozdíl od záchvatů vzteku, které jsou cílevědomé, nelze meltdown nijak ovládat. Může být důsledkem emočního, fyzického, smyslového nebo informačního přehlcení a nastane bez ohledu na to, zda má dítě publikum, či nikoli. V některých případech může dojít i k úplnému vypnutí (shutdownu) nebo stažení se do sebe.

Kdo mívá záchvaty vzteku a kdo zažívá meltdowny?
Záchvaty vzteku jsou zcela běžnou součástí dětství. Zpravidla začínají, když se dítě blíží ke konci svého prvního roku nebo vstupuje do batolecího věku. Vztekání běžně přetrvává i kolem tří let a v některých případech může pokračovat i déle (v závislosti na tom, jak se s ním pracovalo).
Běžně se vyvíjející děti mohou také zažít úplný meltdown, nebývá to však tak časté jako záchvaty vzteku. Časté meltdowny mohou ve skutečnosti ukazovat na hlubší problém. Výzkumy například prokázaly, že pravidelné meltdowny úzce souvisejí se stavy, jako je porucha senzorické integrace, vývojová traumata, poruchy učení, deprese, ADHD, fetální alkoholový syndrom a autismus.
Jaký je tedy rozdíl mezi meltdownem a záchvatem vzteku?
Jak jsme již zmínili, záchvaty vzteku a meltdowny mohou vypadat velmi podobně. Jak tedy poznáte rozdíl mezi nimi?
1. Určete skrytou příčinu
Pokud dokážete určit, co dané chování vyvolává, snáze poznáte, zda jde o záchvat vzteku, nebo o meltdown. Zeptejte se sami sebe – je toto chování cílevědomé?
Pokud jste například uprostřed nákupního centra a vaše dítě začne křičet, protože jste mu odmítli koupit novou hračku, jde o chování zaměřené na cíl. Jeho cílem je získat hračku, po které tolik touží. Z toho můžete usoudit, že má dítě záchvat vzteku.
Pokud jste však uprostřed nákupního centra a vaše dítě zničehonic ztratí klid bez zjevného důvodu, může jít o smyslový meltdown. Možná kolem procházelo příliš mnoho lidí nebo tam byl nesnesitelný hluk. Ať už je důvod jakýkoli, chování nesleduje žádný „cíl“ – jde čistě o reakci na přetížení.

2. Odeznění chování, když odejdete?
Pokud jde o záchvaty vzteku, jednou z nejlepších věcí, kterou můžete udělat, je poodejít (ale ponechat dítě v dohledu) a nechat ho, aby se samo uklidnilo. Ve většině případů odchod od záchvatu vzteku toto chování zmírní. Jinými slovy, vztekání často vyžaduje publikum.
U meltdownů tomu tak není. Dítě bude v meltdownu pokračovat bez ohledu na to, zda má obecenstvo, nebo ne. Je to proto, že je přetížené – jednoduše neví, jak zvládnout všechno to, co se v něm odehrává. Na rozdíl od záchvatů vzteku může emoční výbuch v podobě meltdownu nastat i bez vaší přítomnosti.
3. Pomůže k uklidnění odvedení pozornosti?
Pokud má vaše dítě záchvat vzteku, můžete jeho pozornost často odvést něčím jiným. Ačkoliv záchvatům vzteku nedoporučujeme ustupovat, poslouží nám to jako příklad: kdybyste záchvatu vzteku ustoupili, nevhodné chování s ním spojené by pravděpodobně okamžitě ustalo. U meltdownu však nic jako „ustoupení“ neexistuje. Jakmile se meltdown jednou spustí, neexistuje žádné rozptýlení, které by bylo dostatečně silné na to, aby ho zastavilo.
Jak zvládat chování při záchvatu vzteku nebo meltdownu
Záchvat vzteku (tantrum)
Nejprve zachovejte klid. Nejlepší způsob, jak zvládnout záchvat vzteku, je ignorovat ho. Ano, chápeme, že to může být někdy těžké (zvláště na veřejných místech), ale ustupování takovému chování povede v budoucnu jen k jeho stupňování.
Meltdown
Nejlepší způsob, jak zvládnout meltdown, je vůbec mu předejít. Pamatujte, že jakmile dítě meltdown prožívá, ztratilo už nad sebou veškerou kontrolu. Kromě zajištění jeho bezpečí během meltdownu toho příliš nezmůžete, protože vás v tu chvíli stejně pravděpodobně nevnímá. Cílem je tedy meltdownům v prvé řadě předcházet. Jak na to?
- Zavedením uklidňujících rituálů (např. vizuální pomůcky, hudba, senzorické míčky atd.), které může dítě využít, jakmile vycítíte, že začíná být zahlcené nebo přestimulované.
- Vypozorováním vzorců chování, které vaše dítě projevuje před nástupem meltdownu, a pochopením a vyhýbáním se spouštěčům vašeho dítěte.
V případě meltdownů i záchvatů vzteku může velmi pomoci také to, když dítě naučíte, jak své pocity vhodně komunikovat. U dětí, které ještě nemají potřebné nástroje k vyjádření toho, že se cítí rozrušené, naštvané, smutné nebo přetížené, je pravděpodobnost záchvatů vzteku a meltdownů vyšší než u dětí, které již mají dostatečné jazykové dovednosti pro správnou komunikaci.
Svého potomka můžete v rozvoji dovedností potřebných k efektivní komunikaci podpořit pomocí aplikace, jako je Speech Blubs. Speech Blubs využívá celou řadu různých přístupů a aktivit, které dětem pomáhají učit se nové zvuky a slova, a je schválena logopedy. Je určena jak pro běžně mluvící děti, tak pro děti se speciálními potřebami, například s autismem.
Pokud dětem pomůžeme komunikovat, můžeme výskyt záchvatů vzteku i meltdownů výrazně omezit – tak proč to nezkusit ještě dnes?
Autor: Robert McKenzie