Epilepsie a vývoj řeči

Jedním z onemocnění, kterému byla věnována značná pozornost, je epilepsie. Studie prokázaly, že epilepsie skutečně ovlivňuje řeč a jazyk, ale míra tohoto vlivu se liší podle typu, závažnosti a příčiny epilepsie.

Jak epilepsie ovlivňuje jazyk a řeč?

Když se epilepsie rozvine v raném dětství, dochází k narušení běžného vývoje mozku. U těchto dětí se pak objevují potíže s učením a osvojováním si řeči a jazyka ve srovnání s tím, jak se učí zdravé děti.

K tomu dochází častěji u parciální epilepsie vycházející z levé hemisféry. Levá hemisféra mozku je zodpovědná za vývoj jazyka a řeči. Pokud se v těchto oblastech objeví jakékoli potíže, obvykle pozorujeme oslabení v expresivní (mluvené) i receptivní složce řeči (v tom, co dítě chápe při poslechu nebo čtení). V mnoha těchto případech bývá produkce řeči méně častá a dítě může působit „tišším“ dojmem, než je pro jeho věk obvyklé. Tyto obtíže se mohou nakonec promítnout i do čtení a psaní, protože dítě nedokáže slova správně hláskovat nebo je přečíst v psané podobě.

https://www.youtube.com/watch?v=MBfJozL7qHM

Co je to epilepsie?

Mnoho forem generalizované epilepsie má nespecifické účinky na celou řadu funkcí, včetně těch jazykových. Jiné formy epilepsie však vyvolávají zcela konkrétní vzorce narušení řeči. Jedním z problémů, které se mohou vyskytnout, je afázie. Afázie je získaná porucha řeči nebo schopnosti zpracovávat symboly. To znamená, že člověk s diagnózou afázie ztrácí schopnost porozumět řeči nebo se vyjadřovat. Existuje mnoho konkrétních typů afázie, které se dělí podle toho, jaká funkce byla ztracena. U člověka s diagnózou afázie se předpokládá, že před nástupem onemocnění měl normální jazykové schopnosti. Ačkoli se afázie běžně vyskytuje u dospělých po cévní mozkové příhodě, objevuje se také u dětí se záchvaty.

Někteří lidé s ložiskovými formami epilepsie uvádějí potíže s porozuměním řeči, ale tyto příznaky jsou téměř vždy chybně interpretovány. Dětem, o kterých se říká, že nerozumí, může být například chybně diagnostikována porucha pozornosti, protože se předpokládá, že jen nedávají pozor a právě proto nerozumí.

Snížená pozornost nebo poruchy paměti jsou dalšími problémy, které mohou z diagnózy epilepsie plynout. Vidíte tedy, jak snadno mohou být děti s mírnými záchvaty nesprávně diagnostikovány! Tyto projevy totiž mohou odpovídat mnoha různým diagnózám, a proto je velmi důležité poradit se s lékařem o všech potížích, které u dítěte pozorujete.

Příznaky mírných záchvatů

Typické příznaky středně těžkého nebo těžkého záchvatu dobře známe, protože jsou obvykle doprovázeny křečemi. Existují však i mírné záchvaty, které nemají tak zjevné projevy. Mezi ně mohou patřit:

1. Přechodná zmatenost
2. Záchvat strnulého zahledění se
3. Nekontrolovatelné záškuby paží a nohou
4. Ztráta vědomí nebo vnímání
5. Kognitivní či emoční příznaky, jako je strach, úzkost nebo pocit déjà vu

Lékaři mohou epilepsii klasifikovat jako ložiskovou (fokální) nebo generalizovanou podle projevů a závažnosti. Ložiskové záchvaty vznikají v důsledku abnormální elektrické aktivity v jedné oblasti mozku. Ložiskové záchvaty mohou probíhat se ztrátou vědomí nebo bez ní:

• Ložiskové záchvaty s poruchou vědomí. Tyto záchvaty zahrnují změnu nebo ztrátu vědomí či vnímání. Člověk může nepřítomně hledět do prázdna a nereagovat normálně na okolí, případně vykonávat opakované pohyby, jako je mnutí rukou, žvýkání, polykání nebo chození v kruhu.
• Ložiskové záchvaty bez ztráty vědomí. Tyto záchvaty mohou změnit emoce nebo vnímání toho, jak věci vypadají, voní, chutnají, jaké jsou na dotek nebo jak znějí, ale k výpadku vědomí nedochází. Mohou se také projevit mimovolními záškuby části těla, například ruky nebo nohy, a spontánními smyslovými vjemy, jako je mravenčení, závratě nebo záblesky světla.

Příznaky ložiskových záchvatů mohou být zaměněny s jinými neurologickými poruchami, jako je migréna, narkolepsie nebo psychické onemocnění.

Generalizované záchvaty jsou záchvaty, které postihují všechny oblasti mozku. Mezi různé typy generalizovaných záchvatů patří:

• Absence. Absence, dříve známé jako záchvaty typu petit mal, se často objevují u dětí a projevují se strnulým pohledem do prázdna nebo drobnými pohyby těla, jako je mrkání očima či pomlaskávání rty. Tyto záchvaty se mohou vyskytovat v sériích (několik záchvatů během krátké doby) a způsobují krátkodobou ztrátu vnímání.
• Tonické záchvaty. Tonické záchvaty způsobují ztuhnutí svalů. Obvykle postihují svaly zad, paží a nohou a mohou vést k pádu na zem.
• Atonické záchvaty. Atonické záchvaty, známé také jako padací záchvaty (drop attacks), způsobují náhlou ztrátu svalového napětí, což může vést k okamžitému zhroucení nebo pádu.
• Klonické záchvaty. Klonické záchvaty jsou spojeny s opakovanými nebo rytmickými svalovými záškuby. Tyto záchvaty obvykle postihují krk, obličej a paže.
• Myoklonické záchvaty. Myoklonické záchvaty se obvykle projevují jako náhlé krátké záškuby paží a nohou.
• Tonicko-klonické záchvaty. Tonicko-klonické záchvaty, dříve známé jako grand mal, jsou nejdramatičtějším typem epileptického záchvatu. Mohou způsobit náhlou ztrátu vědomí, ztuhnutí a třes těla, a někdy také ztrátu kontroly nad močovým měchýřem nebo pokousání jazyka.

Pokud vaše dítě vykazuje jakékoli z výše uvedených příznaků, je důležité, aby ho vyšetřil neurolog, který určí, zda se jedná o epileptické záchvaty. Pokud je diagnóza potvrzena, záchvaty lze úspěšně léčit pomocí léků nebo úpravy stravy.