Jak u dětí omezit sprostá slova

Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsme poprvé slyšeli naši dceru zaklejt. Byli jsme na cestě domů ze zoo v Bronxu spolu se švagrovou a tchyní. Naší dceři Noře bylo něco málo přes dva roky a většinu cesty autem byla úplně potichu. Ze zoo jsme vyrazili přesně v době dopravní špičky a manžel musel najednou prudce dupnout na brzdu. Ze zadního sedadla se ozval tenký hlásek: „A do prdele.“ Podívali jsme se na sebe a pamatuji si, jak říkám: „Ona to vážně řekla?“ Nechali jsme to být, abychom na to nijak nereagovali, ale o chvíli později musel manžel zabrzdit znovu a ona řekla totéž. Okamžitě jsme ji za použití toho slova napomenuli a vysvětlili jí, proč by ho neměla říkat.

S manželem si dáváme velký pozor na to, co před dětmi říkáme, obzvlášť od doby, kdy začaly věci opakovat. Pořád jsme přemýšleli, kde a kdy to slovo na „P“ slyšela. Jedním z jejích oblíbených filmů jsou „Krotitelé duchů“. Vůbec netušíme proč, ale ZBOŽŇUJE JE. Na konci filmu jeden z krotitelů řekne: „A do prdele.“ Došlo nám, že právě tam to slovo pochytila.

Musím říct, že to slovo zopakovala ještě několikrát, než konečně pochopila, že by ho říkat neměla. V našich reakcích jsme zůstali důslední a dělali některé z věcí, které popíšu níže. Dnes jsou jí 3 roky a sama ostatním říká: „To je ošklivé slovo, neříkej to.“

Proč se to děje?

Vím, že může být velký šok, když své batole slyšíte poprvé zaklejt. Někdy to děti dělají prostě proto, že objevují jazyk. Neznají význam toho slova, a tak čekají na vaši reakci a vysvětlení, aby se poučily.

Dalším důvodem, proč děti mluví sprostě, je vaše reakce. Víme, že děti pokračují v tom, co dělají, když se dočkají výrazné reakce. Namalují nám obrázek, my zareagujeme s nadšením, udělají to znovu. Řekneme jim, ať něco nedělají, a tak zkoušejí hranice, kam až mohou zajít. To samé platí i o nadávání. Způsob, jakým zareagujete, určí, jak se vaše dítě zachová dál.

Co dělat, když k tomu dojde?

Jedna z nejdůležitějších rad, jakou vám mohu dát, je: zůstaňte v klidu. Malé děti často sprostá slova používají proto, že objevují jazyk. Možná jen zkoušejí nové slovo a snaží se pochopit jeho význam. Někdy se zaklení přihodí náhodou, když se děti učí nová slova. Děti se také mohou pokoušet vyjádřit emoci, jako je frustrace. Nebo dané slovo prostě říkají proto, že zní vtipně nebo vyvolá reakci. Děti také mohou při nadávání jednoduše napodobovat ostatní.

Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak se vypořádat s nadávkami, je zcela je ignorovat. Většinou jde o snahu upoutat pozornost, takže pokud nijak nezareagujeme, děti pochopí, že se žádné zpětné vazby nedočkají, a přestanou tak mluvit.

Batolata a předškoláci obvykle nepotřebují podrobné vysvětlování sprostých slov. Jsou ještě příliš malí na to, aby pochopili význam většiny běžných nadávek. Úplně stačí říct: „Tohle slovo není hezké.“ Dětem od čtyř let už může jednoduché vysvětlení pomoci.

Pokud si myslíte, že by vaše dítě mohlo významu slova do jisté míry rozumět, můžete se ho zeptat, co si myslí, že dané slovo znamená. Poté mu všeobecně vysvětlete, proč není v pořádku ho používat. Můžete například říct: „Tohle slovo znamená hovínko a není hezké ho říkat.“

Pokud vaše dítě nadává i nadále, možná se budete muset zaměřit na dlouhodobější řešení. Promluvte si se všemi dospělými v domácnosti a dohodněte se na slovech a frázích, které jsou přijatelné. V některých rodinách jsou například výrazy jako „Panebože“ v pořádku, ale jiná slova už ne. My naši dceru odrazujeme od slov jako „do háje“, ale v jiných rodinách to může být naprosto běžné.

Nastavte si pravidla! Pokud má vaše rodina jasná pravidla ohledně sprostých slov, bude snazší upozornit na to, když vaše dítě použije nevhodný výraz. Můžete například říct: „Použij prosím hezčí slovo“ nebo „Takhle my nemluvíme“. Pro děti je méně matoucí, pokud pravidla ohledně mluvy platí pro dospělé stejně jako pro děti. Chcete-li, aby děti nenadávaly, musíte se tomu vy i ostatní dospělí doma vyhýbat také.

Zde je několik dalších tipů, jak v rodině podpořit slušné vyjadřování a omezit sprostá slova:

• Pokud je pro vás těžké nenadávat, vymyslete si náhradní slova a jiné způsoby, jak zvládat vypjaté situace. Místo nadávky můžete například říct: „Cítím se opravdu bezradně nebo naštvaně.“ Tímto způsobem dítěti ukazujete vhodnější způsoby vyjadřování emocí.
• Pochvalte své dítě, kdykoli si všimnete, že vztek nebo frustraci zvládá přiměřeným způsobem. Pokud vám dítě například řekne, že kamarád na hřišti používal sprostá slova, aby ho škádlil, pochvalte ho za to, že ze situace odešlo a tato slova samo nepoužilo.
• Mějte přehled o tom, co vaše dítě sleduje, poslouchá a s čím si hraje. To znamená dohlížet na obsah a kontrolovat věková doporučení u televizních pořadů, filmů, dalších médií a hudby. Je také dobrý nápad umístit televizi, počítače a další zařízení do části domu, kde na ně snadno uvidíte.