Je vaše dítě smyslově hledající, nebo se vjemům vyhýbá?

Dítě vyhýbající se smyslovým podnětům (hypersenzitivní)

Dítě vyhýbající se smyslovým vjemům, které má potíže se zpracováním podnětů z okolí, se snadno zahltí. V důsledku toho je vůči svému prostředí přecitlivělé. Zvuky, které by běžně někoho jiného vůbec nerušily, přivádějí dítě s poruchou senzorického zpracování k úzkosti. Hypersenzitivní dítě vnímá smyslové podněty v porovnání s ostatními mnohem intenzivněji.

Dítě vyhýbající se smyslovým vjemům může také vykazovat některé nebo všechny z následujících projevů:

Smyslově hledající dítě (hyposenzitivní)

Dítě, které smyslové vjemy vyhledává, se cítí svým prostředím málo stimulované. Tato snížená citlivost na smyslové podněty vede k tomu, že vyhledává větší stimulaci. Mnoho smyslově hledajících dětí může působit neobratně nebo hlučně, což může vést k mylnému dojmu, že má dítě „problémy s chováním“. Přestože dítě může potřebovat více smyslových vjemů, označovat ho za problémové je často nesprávné. Takové chování je totiž pouhým důsledkem toho, že dítě tyto podněty usilovně vyhledává.

Smyslově hledající dítě může také vykazovat některé nebo všechny z následujících projevů:

Co když dítě vykazuje známky a projevy obojího?

Ne každé dítě s poruchou senzorického zpracování zapadá přesně do škatulky smyslově hledajícího, nebo vyhýbavého typu. Je zcela běžné, že dítě vykazuje jak některé projevy vyhýbání se, tak i vyhledávání smyslových vjemů. Ačkoli neexistuje jednoznačné vysvětlení, proč dítě kombinuje oba typy, často se to mění v závislosti na míře jeho rozrušení a na tom, jak dobře se dokáže samo regulovat.

Seberegulace je schopnost zvládat emoce a chování v náročných situacích. Dítě, které se nedokáže dobře regulovat, může v reakci na hlasité zvuky prožívat záchvaty vzteku a zhroucení („meltdown“) nebo se snažit utéct z velkého davu lidí. Jedná se o důsledek smyslového přetížení. Když je jeden nebo více smyslů zahlceno, může u dítěte dojít k senzorickému přetížení.

Když dítě vykazuje kombinaci vyhýbavého a vyhledávajícího chování, může být obtížné rozpoznat spouštěče. Abyste dítěti pomohli se seberegulací, je důležité vědět, jaké jsou jeho reakce na smyslové podněty ve chvíli zahlcení, a znát konkrétní spouštěče, které u něj vyvolávají nepohodu.

Můj tříletý syn spadá přesně do kategorie kombinující vyhledávající i vyhýbavé chování. Zatímco se bojí hlasitých zvuků na veřejných toaletách, má zároveň vysoký práh bolesti a do všeho naráží. Nejenže u něj dochází ke kombinaci obou typů, ale zjistila jsem, že se jeho spouštěče neustále mění. O to těžší je pak konkrétní spouštěče zmírnit nebo se jim vyhnout.

Poznejte smyslové spouštěče svého dítěte

U dětí s poruchou senzorického zpracování existují dva způsoby, jak zpracovávají smyslové podněty – vyhledávání nebo vyhýbání se. Dítě, které křičí a naráží do věcí, se může cítit svým okolím nedostatečně stimulováno, což ho vede k vyhledávání smyslových podnětů. Dítě, které si zacpává uši a křičí v reakci na běžící vysavač, se naopak smyslovým vjemům vyhýbá.

Ačkoli by bylo jednoduché zaškatulkovat dítě buď jako vyhledávající, nebo vyhýbavé, ve skutečnosti tomu tak často není. Mnoho dětí vykazuje kombinaci příznaků obou typů.

Chcete-li dítěti s poruchou senzorického zpracování co nejlépe pomoci, je důležité znát jeho smyslové spouštěče. Pro rodiče je také zásadní vědět, jak intenzivně dítě na jednotlivé spouštěče reaguje. Jakmile porozumíte tomu, jak mírná či silná je reakce na konkrétní podněty, budete nejlépe vědět, jak pomoci zmírnit jeho trápení. Jednou z možností, kterou stojí za to zvážit, je vytvořit u vás doma smyslově bezpečné prostředí.