Předškoláci se staršími sourozenci mívají pomalejší vývoj řeči. Proč?

V tomto článku

• Co říkají výzkumy o sourozencích a vývoji řeči?
• • Kognitivně vnímaví starší sourozenci
• Proč se to děje?
• Jak mohou rodiče pomoci?
• Další čtení

Studie zaměřené na sourozence a vývoj řeči ukazují, že děti z větších rodin rozvíjejí komunikační dovednosti pomaleji, protože se jim dostává méně pozornosti od rodičů.

Novější výzkumy však ukazují, že mít staršího sourozence, který je „starostlivý a vnímavý“, má zásadní vliv.

Studie publikovaná v únorovém čísle časopisu Pediatrics ukazuje, že rodiče a dospělí nejsou jediní, kdo doma ovlivňuje jazykové schopnosti dítěte.

Co říkají výzkumy o sourozencích a vývoji řeči?

Jiné studie naznačují, že u dětí z početnějších rodin (3 a více dětí) mají rodiče méně času věnovat se učení pouze jednoho z nich. Výzkumy také ukázaly, že nejmladší dítě v těchto rodinách mívá méně rozvinutou slovní zásobu než jeho starší sourozenci.

Tato studie provedená na 385 předškolácích zjistila, že děti z větších rodin (3 a více dětí) dopadly ve standardním testu slovní zásoby hůře. Žádný rozdíl se však neobjevil, pokud mělo dítě pozorného staršího sourozence.

Kognitivně vnímaví starší sourozenci

Vedoucí výzkumu Heather Prime, doktorandka v oboru klinické dětské psychologie na University of Toronto, zjistila, že rozdíl dělá právě „kognitivně vnímavý“ starší sourozenec. To znamená, že starší dítě dokáže vycítit, čemu mladší sourozenec rozumí, a přizpůsobí tomu způsob své mluvy – například zpomalí nebo používá jednodušší věty, aniž by na něj „šišlalo“.

Tito vnímaví starší sourozenci dokážou zachytit signály, které mladší dítě vysílá, a vhodně na ně reagovat, když na to rodiče zrovna nemají prostor. Zjištění vycházejí ze sledování 385 rodin v Ontariu, které byly součástí rozsáhlejší dlouhodobé studie o vývoji dětí. Vědci sledovali jedno dítě z každé rodiny již od narození.

Když byly dětem 3 roky, výzkumníci s nimi hráli hru, která měří jejich pasivní slovní zásobu – tedy slova, kterým dítě rozumí při sociální interakci. Sledovali také hru dětí během volné, nestrukturované aktivity s jejich starším sourozencem, kterému bylo alespoň 5 let.

Studie celkově prokázala, že předškoláci z větších rodin dosahovali v testech slovní zásoby nižšího skóre. Jiné faktory, jako je příjem rodiny, bilingvní prostředí nebo fakt, zda se rodiče narodili v jiné zemi, na výsledky neměly vliv. Jediné, co se ukázalo jako rozhodující, bylo to, zda mělo dítě vnímavého staršího bratra či sestru. Pouze v takovém případě se rozdíl ve slovní zásobě smazal.

Vědci také hodnotili vnímavost matek při interakcích s dětmi a ta měla stále menší vliv než situace, kdy se bratr nebo sestra aktivně zapojili do kontaktu se svým mladším sourozencem.

Proč se to děje?

Učení se jazyku je sociální proces; abychom si osvojili nová slova, porozuměli jim a následně je dokázali používat v každodenní konverzaci, musíme být zapojeni do sociálních interakcí a aktivně se jich účastnit.

Ačkoli přesně nevíme, co dělá staršího sourozence vnímavým, vědci věří, že velkou roli hraje přístup rodičů a výchova. Pokud se pětileté a tříleté dítě přetahují o hračku a starší z nich řekne „to je moje“ a vytrhne ji, cestou k vytvoření vnímavějšího prostředí může být otázka položená staršímu dítěti, jak by se cítilo, kdyby někdo vytrhl hračku jemu.

Tento podnět vede starší dítě k tomu, aby se zamyslelo nad emocemi a svými reakcemi dříve, než začne jednat impulzivně. Ačkoli je důležité, aby tento způsob uvažování nastavovali rodiče, podporujte i další dospělé, například prarodiče a pedagogy, aby školním dětem tyto poučné chvíle zprostředkovávali.

Jak mohou rodiče pomoci?

• Podporujte své děti, aby si co nejvíce hrály společně. Vzájemná, reciproční hra je skvělá! Jedná se o situace, kdy se do aktivity musí zapojit obě děti, aby hra fungovala. Příkladem může být vzájemné kutálení míče.
• Vyberte si několik slov a neustále je opakujte. Moje dcera to dělá mému synovi neustále, protože to vidí u mě. Když je čas k jídlu, ukazuji mu znak pro „jíst“, ale zároveň to slovo několikrát řeknu. Moje dcera teď za synem před jídlem chodí a dělá přesně to samé. Umožňuje mu to slovo slyšet a zároveň mu tím ukazuje, že se zajímá o to, co zrovna dělá.
• Vytvářejte zábavné zvuky a spojujte je s pohybem. Batolata i miminka se ráda hýbou. Příkladem může být říkání „bác“ nebo „prask“ při praskání bublin prsty, či „hú hú“ nebo „š-š-š“, když tlačíte vláček po zemi.
• Ukazování a opakování představuje skvělý způsob, jak dítěti umožnit slyšet slova často a zároveň mu poskytnout vizuální představu o tom, co znamenají. Během běžného dne ukazujte na věci a třikrát jejich název zopakujte. Zpočátku si můžete připadat zvláštně, ale čím častěji dítě slovo uslyší, tím rychleji ho pochopí a dokáže ho po vás zopakovat.
• Napodobujte žádoucí řeč u všech svých dětí, ať už jde o miminko nebo batole. Děti napodobují mluvu, kterou slyší, a proto je důležité nepoužívat vymyšlená slova, mluvit na ně pomalu a dbát na správnou gramatiku.

Kromě těchto tipů a triků začněte trénovat s aplikací Speech Blubs, abyste podpořili rozvoj řeči svého dítěte.

Další čtení

Přečtěte si další články, které s tímto tématem přímo souvisejí. Mezi tyto blogové příspěvky patří: (1) Tipy a triky pro rozvoj řeči, (2) Bilingvismus a (3) Opožděný vývoj řeči a dědičnost.