5 mýtů o Downově syndromu

Jelikož se s Downovým syndromem neboli trizomií 21 rodí přibližně 1 ze 700 dětí, ne každý z nás nutně zná rodinu, která řeší s tím spojené potíže nebo vývojové milníky. Tento článek představuje 5 mýtů o Downově syndromu a reaguje na ně z osobní zkušenosti. Doufáme, že vám pomůže v oblasti včasné intervence a přijetí těchto úžasných lidí.

Mýtus č. 1: Mít dítě s Downovým syndromem je pro rodinu OBROVSKÁ zátěž

Fakt: I když je pravda, že chromozom navíc může přinášet více zdravotních komplikací a mírná vývojová zpoždění, což vyžaduje o něco více návštěv lékařů a terapií, děti s Downovým syndromem mají celou řadu darů a talentů. Děti s Downovým syndromem mají jedinečné osobnosti, které do svých rodin přinášejí mnoho radosti. Svým rodinám i komunitám prospívají svou povahou i nadáním. Pro rodiny dětí s Downovým syndromem existuje také silná síť podpory.

Lidé s Downovým syndromem mají jedinečné osobnosti, které do svých rodin přinášejí mnoho radosti.

Mýtus č. 2: Děti s Downovým syndromem mají těžká vývojová a intelektová opoždění.

Fakt: Děti s Downovým syndromem sice mohou mít fyzická i kognitivní opoždění, ale pokud dostanou příležitost, mají potenciál dosáhnout ve své komunitě velkých úspěchů. Hodnoty IQ nejsou dostatečným měřítkem schopností člověka s Downovým syndromem. Mohou dosáhnout vysoké úrovně v mnoha oblastech, které IQ testy vůbec neměří.

Mýtus č. 3: Všichni lidé s Downovým syndromem jsou stejní.

Fakt: Když se nám narodil syn, dostali jsme moudrou radu, která nám utkvěla v paměti a ukázala se jako pravdivá. Lékaři nám řekli: „Jediné, co má člověk s Downovým syndromem společného s jiným člověkem s Downovým syndromem, je chromozom navíc.“

Každé dítě s Downovým syndromem je jedinečné, má své vlastní silné a slabé stránky – přesně jako vy nebo já. Fyzicky se budou podobat spíše své vlastní rodině než ostatním lidem s Downovým syndromem. Ano, mohou mít některé společné rysy, ale ne každý člověk s Downovým syndromem bude mít všechny z nich.

Mýtus č. 4: Lidé s Downovým syndromem jsou vždy šťastní a láskyplní.

Fakt: I když je pravda, že náš syn dokáže lépe vnímat potřeby druhých a hodně se směje, z vlastní zkušenosti vám mohu říct, že není vždy jen šťastný a láskyplný. On, stejně jako všichni lidé s Downovým syndromem, prožívá a projevuje širokou škálu emocí, stejně jako kdokoli jiný. Mají rozmanité povahové rysy a nálady, přesně tak jako vy nebo já.

https://www.youtube.com/watch?v=HwxjoBQdn0s

Mýtus č. 5: Lidé s Downovým syndromem nemohou žít plnohodnotný, smysluplný a samostatný život.

Fakt: Mnoho dětí s Downovým syndromem navštěvuje běžné školy a učí se ve třídách společně se svými typicky se vyvíjejícími vrstevníky. Výzkumy dokonce ukazují celou řadu výhod jak pro žáky s Downovým syndromem, tak pro jejich spolužáky. Patří mezi ně lepší školní výsledky a větší přijetí odlišností (a mnoho dalšího), pokud jsou tyto děti ve třídě se svými běžnými vrstevníky.

Tito mladí lidé mohou žít polonezávisle, chodit na plesy, studovat na vysoké škole, začít podnikat, najít si práci, která pro ně má smysl, uzavírat manželství, veřejně vystupovat na různých konferencích a politických fórech, kde hájí svá práva, a také žít plnohodnotný a krásný život. Když dostanou příležitost být aktivními občany ve třídách, na pracovištích i v komunitách, jsou pro společnost obrovským přínosem.

Když budeme společně pracovat na vyvracení mýtů, které Downův syndrom obklopují, pomůže nám to zmírnit část obav, jež s touto diagnózou přicházejí. A jakmile tyto mýty padnou, otevřou se nesčetné možnosti, jak těmto lidem umožnit naplno rozvinout jejich potenciál.