Děti se učí gramatiku ještě dříve, než začnou mluvit

Každý rodič ocení ten kouzelný okamžik, kdy jeho miminko řekne svá první slova. Pamatuji si, jak jsem byla nadšená, když má dcera konečně řekla „máma“, protože „táta“ zvládla už kolem 10 měsíců!

Můj syn to měl naopak. „Máma“ řekl poprvé kolem 9 měsíců a zhruba o tři týdny později k tomu rychle přidal „táta“. Téma toho, jak se děti učí svá první slova a gramatiku, je ale naprosto fascinující.

Když byly dceři kolem 2 let, viděli jsme, jak se její gramatika a slovní zásoba začaly prudce rozvíjet. Dokonce i dnes říká věci, které mě nepřestávají udivovat. Říkám si, co všechno ještě pochytí (pravděpodobně věci, které nechceme, aby si pamatovala, že?).

Buďte trpěliví

Nedávné studie ve Francii zkoumaly, jak brzy děti vlastně gramatiku začínají používat. Pokud máte vlastní dítě, víte, že si děti začínají hrát s jednoduchými frázemi a větami. Žvatlání je prvním krokem. Gramatická složitost a přesnost se však vyvíjejí až mnohem později.

Provedená studie zjistila, že „ještě dříve, než děti vysloví svá první slova, osvojí si základy gramatiky svého mateřského jazyka“. Zjistili, že osmiměsíční francouzští kojenci dokážou odlišit „funkční slova neboli funktory – např. členy, osobní zájmena (ona) nebo předložky (na) – od plnovýznamových slov – např. podstatných jmen (duha), sloves (řídit) nebo přídavných jmen (zelený)“.

Miminka tato slova slýchají velmi často, protože jich je méně a v jazycích, jako je angličtina nebo francouzština, obvykle stojí před plnovýznamovými slovy.

Zjistili také, že plnovýznamová slova se děti učí pomaleji, a lišilo se to dokonce i u dětí v rámci stejné rodiny. Důvod? Výsledky studie jsou neprůkazné a autor uvádí, že k určení přesné příčiny je zapotřebí další výzkum.

Respektujte jejich odlišnosti

Ze svých zkušeností z práce s malými dětmi a z pozorování vlastních dětí vím, že každé dítě je jiné. Jedno dítě může rozvíjet své motorické dovednosti rychleji než jeho sourozenec, který zase začal dříve mluvit. Přesně to byl případ mých dvou dětí.

Moje dcera se, ačkoliv se vyvíjela přiměřeně věku, pohybovala pomaleji než můj syn. Přičítám to tomu, že můj syn chtěl být neustále s námi i s dcerou, takže měl větší motivaci se rozhýbat. Vydávání zvuků a expresivní řeč pro něj byly způsobem, jak získat naši pozornost!

Mozek je úžasný orgán. To, že existuje tolik výzkumů zaměřených na zjištění, s čím se již přirozeně rodíme, je zkrátka fascinující!

Pokud máte zájem dozvědět se více o vývoji řeči, obraťte se na Speech Blubs nebo na naše logopedy a my rádi napíšeme další článek na blog!