Jak zapojit děti do logopedie

Děti si mohou myslet, že je to nuda, nemusí mít rády svého logopeda, nemusí je bavit zadané úkoly nebo nemusí vycházet s ostatními ve skupině.

Věřím, že je pro nás jako pro logopedy nesmírně cenné a důležité změnit způsob uvažování: místo „proč se dítě nechce zapojit do terapie?“ se ptát „co mohu udělat pro úpravu prostředí, aby se dítě chtělo učit?“ Často jde o velmi snadné řešení. Pokud však dítě nedokáže sdělit, v čem je problém, reaguje negativně – například nespolupracuje nebo zlobí.

Děti dělají jen to, co jim funguje, nebo to, co jsme je my dospělí v minulosti nevědomky naučili. Pokud dítě zalézá pod stůl a odmítá pracovat a rodič ho vezme domů, dítě se tím nevědomky naučí, jak se ze situací zaměřených na učení vykroutit. Pokud má dítě s učením opakovanou zkušenost spojenou s neúspěchem, není divu, že se takovým situacím snaží vyhýbat. Rodiče se mě občas ptají, zda by měli vzít dítě domů, a já vždy říkám: „ne.“ Raději zvládnu jedno (nebo i čtyři) náročnější sezení, než aby dítě zjistilo, že se může logopedii vyhnout.

Pokud se tedy dítě pokouší z procesu učení utéct nebo se mu vyhnout, musíme udělat dvě věci.

1. Poznejte spouštěče svého dítěte

Zaprvé musíme zajistit, aby chování dítěte už nikdy nevedlo k úniku z terapie. Jak na to? Na začátku každého terapeutického vztahu je nutné pečlivě zvažovat nároky, které na dítě klademe. Dítěti nesmíme dávat pokyny k ničemu, u čeho nejsme ochotni nebo schopni mu dopomoci to dokončit. Musíme poznat jeho spouštěče a zjistit, co přesně touhu po úniku vyvolává. Měla jsem v péči chlapce, který okamžitě vyběhl z místnosti, jakmile jsem vytáhla určitou hračku. Když jsem ji schovala, přestal se snažit z logopedie utíkat.

Na začátku najdeme spoustu různých věcí, které dítě motivují, a dopřejeme mu je bez jakýchkoli podmínek. Tyto věci, které dítě baví nebo po kterých touží, se pak stávají potenciálními odměnami. Motivace je zásadní součástí výuky jakékoli dovednosti.

Pokud dítě nic nemotivuje, nemáme čím upevňovat dovednosti, které ho chceme naučit. Bez posilování a odměňování neučíme. Může jít o samolepky, gumy na gumování nebo výběr drobnosti z krabice s odměnami. Jako odměně se snažím vyhýbat jídlu!

2. Vytvořte prostředí pro výuku řeči, které dítě odměňuje

Druhou věcí, kterou musíme udělat, pokud se dítě snaží ze situací zaměřených na učení uniknout nebo se jim vyhnout, je zajistit, abychom ho učili způsobem, při kterém může zažít úspěch.

Jako lidé máme obecně sklon dělat věci, které nám jdou, a vyhýbat se tomu, v čem dobří nejsme. Pokud mají děti vývojovou dyspraxii / apraxii řeči, žádáme po nich něco, co je pro ně nesmírně obtížné. Čím jsou děti starší, tím více neúspěchů při pokusech o mluvení zažily. Proto jim musíme poskytovat takové vzory a nápovědy, kterým se dokážou úspěšně přiblížit, a výrazně odměňovat každý jejich pokus o cílový zvuk nebo pohyb mluvidel.

Musíme se také zaměřit na rodiče. Vy jste nejdůležitější osobou v životě svého dítěte. Naším úkolem jako logopedů je vás vést a ukázat vám, jak dítěti v domácím prostředí nejlépe pomoci. Každá interakce je pro vaše dítě příležitostí k učení, proto dbejte na to, aby ho všichni blízcí učili přesně to, co si přejete, aby si osvojilo.

Ačkoliv je to náročné, všichni musí být důslední. Pokud logoped využívá pozitivní motivaci a snaží se zastavit nežádoucí chování, je důležité, aby stejný přístup pokračoval i doma. Vím, že se to snadněji řekne, než udělá. Pokud se například snažíte odstranit záchvaty vzteku před spaním, protože vaše dítě nechce zůstat v posteli, ať už zvolíte jakýkoli postup, musíte v něm vytrvat a být konzistentní. To platí, i když dítě křičí a propadne naprostému záchvatu vzteku.

Důslednost je klíčem v jakémkoli druhu terapie, nejen v logopedii. Požádejte svého logopeda o tipy na motivační strategie a nápady, co můžete dělat doma, aby to vaše dítě stále bavilo.

Upřímně řečeno, pokud se průběh terapie nelepší, doporučila bych změnit logopeda. Někdy si děti s určitým terapeutem zkrátka nesednou a to je NAPROSTO V POŘÁDKU! Logopeda to nijak neurazí, takové věci se stávají. Je lepší na to přijít včas a situaci vyřešit než v ní zbytečně dlouho setrvávat a brzdit pokroky vašeho dítěte!