Koronavirus není soutěž a vy jako máma neselháváte

Budu upřímná a řeknu vám, že jakmile se tohle stalo, dívala jsem se na všechny ty maminky sdílející barevně odlišené rozvrhy pro svá batolata a hned jsem si pomyslela: Panebože. Já jsem ten typ rodiče, který by takový rozvrh nikdy nedodržel, protože mám ráda spontánnost a žiju přítomným okamžikem. Zároveň jsem ale rodič, který má obrovský strach z toho, aby jeho děti kognitivně nezaostávaly. 

Tlak? 

Nejsem si jistá, čí to byl nápad vytvořit na rodiče takový tlak, ale panejo, to je vážně na nic. Mluvím se svými kamarádkami mámami, které mají většinu dní pocit, že naprosto selhávají. Vidí děti, jak si užívají všechny ty zábavné, barevně naplánované aktivity, společné rodinné večeře, čtení pohádek a polibky na dobrou noc s dětmi, které jdou do postele hned napoprvé, co se jim řekne. A pak se ještě tulí se svými manžely a znovu se sbližují, protože v televizi neběží žádný sport, který by odváděl jejich pozornost. 

Nemůžeme však být na vteřinu upřímní? Někde mezi těmi krásně naaranžovanými fotkami a memy „dám své dítě k adopci“ leží pravda. VŠICHNI JSME V TOM SPOLEČNĚ. ❤️

Je to zároveň snazší i těžší, než jsme si všichni mysleli. Většina z nás zažívá malá vítězství a velká selhání každou jednotlivou hodinu. Většina z nás má jedno nebo dvě děti, které „chápou“, a alespoň jedno, které odmítá spolupracovat. 

Většina z nás zažívá chvíle propojení a pospolitosti, na které nikdy nezapomene, smíšené s okamžiky hněvu, které bychom si přáli vzít zpět. Většina z nás je zhruba polovinu času lepšími rodiči, než jsme kdy považovali za možné, a druhou polovinu času přemýšlí, jak se ta jedna hodina u obrazovky tak rychle proměnila ve tři. 

A teď k tomu přidejme práci z domova. Jak to máme všechno zvládnout? Věnujeme dostatek energie a času jedné nebo druhé oblasti? Jo a mimochodem – musíme taky uklízet dům a vařit jídla/svačiny pro celou rodinu. 

Jsme mámy

Nevím, jak vy, ale já se některá rána probouzím s takovými krátkodobými cíli:

Jako mámy si každé ráno nasadíme ten spokojený výraz, klidnou tvář a přístup „to zvládnu“, i když jsme neuvěřitelně úzkostné a nejisté. Snažíme se ze situace vytěžit maximum a opravdu si ty chvíle užíváme, ale máme také obavy o práci, peníze, školu i budoucnost a balancujeme mezi rodinou a prací z domova. Nejsme si jisté, jak se v této další kapitole zorientovat nebo jak nám těch pár měsíců může navždy změnit život. Budou naše děti nervózní pokaždé, když před nimi někdo zakašle nebo kýchne? Budeme MY nervózní pokaždé, když se to stane nám? 

Chceme chtít zpomalit a udělat změny, ale svým způsobem se nám líbil ten bezstarostný, uspěchaný život, který se teď zdá tak vzdálený. Myšlenka, že nejsme dost dobré a nikdy nebudeme, opět vystrkuje růžky, když vidíme všechny ty úžasné bezplatné nabídky, které nevyužíváme, a nedokonalé školní úkoly, které jsou hotové jen napůl. A panečku, jak moc nám chybí naši blízcí a pomoc okolí. Zrovna když jsme si zvykli nechat je vykrýt naše slabiny, najednou jsou pryč.

Všechno je v pořádku

Chci, abyste si pamatovali, že je to v pořádku. Pokud vaše dítě dnes strávilo u obrazovky více času než obvykle, nijak mu to neublíží. Všichni máme takové dny. Pokud potřebujete minutu, hodinu nebo dokonce celý den pro sebe, je to také v pořádku. Já to rozhodně potřebuji. Abych byla dobrou mámou, potřebuji 45 minut denně cvičit a mít chvíli jen pro sebe. Když ten čas mám, jsem trpělivější, starostlivější a chápavější. NECIŤTE SE ZA TO PROVINILE!

https://www.instagram.com/p/B-7H5U1D4w-

Nemusíme se všichni cítit stejně, abychom byli dobrými rodiči. Koronavirus není soutěž o to, kdo má mateřství nebo své děti raději. Není to závod o to, kdo je nejorganizovanější a nejproduktivnější, ani o to, kdo je nejpohodovější a nejklidnější rodič. Není to soutěž o to, kdo dokáže děti nejlépe vzdělávat, ani o to, kdo dokáže bez výčitek všechno hodit za hlavu.

Přestaňte se tedy srovnávat, přestaňte se obviňovat, přestaňte se trápit a začněte se poplácávat po zádech za to, že tímto neznámem proplouváte s grácií a možná s trochou čokolády navíc. Vaše děti vás sledují, jak rostete, stavíte se k výzvám čelem a nezištně milujete; jaké mají štěstí? Chci, abyste začali mít radost z malých vítězství a dělali v rodičovství více toho, co vás dělá šťastnými.