Mám své děti podplácet?: Vše o odměňování dětí

V tomto článku

• Experiment
• Odměňujte děti za věci, které se jim přirozeně dělat nechtějí
• Odměny by měly vycházet z úsilí, nikoli z výsledku
• Na odměnách záleží
• Dítě musí mít na výběr

Jako někoho, kdo se tímto tématem hodně zabývá, se mě rodiče – zejména rodiče menších dětí se speciálními potřebami – často ptají: „Měli by rodiče své děti podplácet?“ Odpověď zní: v podstatě ano. Odměňování dětí je ve skutečnosti nesmírně důležitý nástroj k budování nových dovedností – pokud se používá správně. A děti odměny milují! Jak tedy odměny přišly k tak špatné pověsti?

„Maminka má teď na 1 hodinu důležitý hovor, takže můžeš být na iPadu, když zůstaneš mimo pokoj, platí?“

Experiment

Vše začalo v roce 1971 experimentem profesora Edwarda Deciho se studenty Stanfordovy univerzity. Požádal 24 studentů, aby do 13 minut složili hlavolam.

První den platilo, že pokud hlavolam nedokončí, vyřeší ho za ně – což jim dalo vnitřní motivaci v podobě nechtít, aby to někdo dělal za ně. Druhý den polovině z nich zaplatil 1 $ za každý vyřešený hlavolam. V tento den se ukázalo, že placení studenti pracovali usilovněji a vyřešili více hlavolamů. Třetí den už nezaplatil nikomu z nich. Tentokrát zjistil, že ti, kterým druhý den zaplatil, se třetí den tolik nesnažili.

Vyvodil z toho tedy závěr, že vnější motivace (peníze) vedla k potlačení vnitřní motivace.

Později však vědci nezjistili statisticky významný rozdíl v úsilí mezi 2. a 3. dnem. Navíc vědci odhalili, že studenty hra bavila už od začátku – vnitřní motivaci tedy už měli – takže odměny nebyly nutné. Proč byste děti odměňovali za něco, co dělají rády už samy o sobě?

Odměňujte děti za věci, které se jim přirozeně dělat nechtějí

A tady je pravidlo č. 1 pro správné odměňování: odměňujte děti za věci, které se jim přirozeně dělat nechtějí – jako je zbavování se zlozvyků nebo budování nových návyků.

Byla provedena řada studií o účinnosti odměn při odbourávání zlozvyků – od odvykání kouření u těhotných žen až po budování nových návyků, jako je cvičení. Pokud dítě vnitřní motivaci pro určité chování zatím nemá, odměny jsou důležité.

Odměny by měly vycházet z úsilí, nikoli z výsledku

Pravidlo č. 2 říká, že nabízení odměn by mělo vycházet z úsilí, nikoli z výsledku. Například žáka, který má ve škole pravidelně čtyřky, pravděpodobně namotivuje odměna za jedničku jen stěží – nemusí to být realistické. Pokud je však odměna spojena s tím, že se školní přípravě věnuje o 30 minut déle, může si tento žák vybudovat studijní návyky a zlepšit si známky. Jakmile si dítě danou dovednost osvojí, měli byste ho za ni přestat odměňovat a přejít k jiné dovednosti, která potřebuje trochu povzbudit.

Na odměnách záleží

Pravidlo č. 3 spočívá v tom, že na odměně záleží. Představte si, že by vám šéf řekl, že tento týden musíte odpracovat 30 hodin navíc, ale v pátek všem koupí gravírované pero. Odměny musí mít skutečnou hodnotu, aby přinesly požadovaný výsledek. Pokud jde o příplatek k platu nebo odpovídající náhradní volno, představuje to užitečnou odměnu, zatímco pero vás pravděpodobně motivovat nebude.

Dítě musí mít na výběr

A nakonec pravidlo č. 4 – pravděpodobně to nejdůležitější. Součástí celého procesu musí být autonomie. Dítě musí mít na výběr. Musí mít možnost rozhodnout o tom, na čem a jak bude pracovat, nebo dokonce jakou odměnu získá.

Pokud má tedy váš školák čtyřky a vy ho chcete motivovat k většímu úsilí ve škole, nechte ho rozhodnout, jak dlouho a kolik dní se bude více učit a co získá, když své cíle splní. Bez autonomie děláme z budování dovedností založeného na odměnách čistě transakční záležitost – spíše úplatky – a to našim dětem pravděpodobně neprospívá.

Pamatujte, že nápady na odměny pro děti jsou všude kolem nás. I my dospělí si kupujeme dárky, dopřáváme si volné večery nebo jiné výhody za to, že vynaložíme úsilí na věci, do kterých se nám příliš nechce. Vnější motivaci využíváme k rozvoji dovednosti nebo návyku – a jak tuto dovednost procvičujeme, rozvíjíme v sobě vnitřní motivaci se zlepšovat nebo více trénovat i bez vnějších pobídek.

Takže, milí rodiče, klidně systém odměn používejte. Jen se znovu zaměřte na dobré chování, budování dovedností s důrazem na autonomii a změňte způsob, jakým své pobídky formulujete.

„Příští hodinu, kdy má maminka hovor, si můžeš buď zahrát matematickou hru, nebo si číst knížku. Když to zvládneš, nechám tě vybrat, co si uděláme k večeři.“