Dvě děti – zvládnu to?

Chtěla jsem napsat tento článek, aby nastávající nebo čerstvé maminky věděly, že v těchto pocitech nejsou samy. A také aby všichni věděli, že ANO, opravdu můžete milovat obě své děti stejně – popravdě si myslím, že má láska dokonce ještě vzrostla.

Začátek

Když jsem v roce 2016 otěhotněla se svou dcerou Norou, byla jsem nadšená, nervózní a plná očekávání – zkrátka jsem prožívala všechny ty emoce, které prvorodička cítí. Těhotenství probíhalo velmi hladce a bez komplikací, takže se považuji za obrovskou šťastlivku. 

Od chvíle, kdy jsem ji poprvé spatřila, jsem byla naprosto okouzlena. Milovala jsem ji víc, než jsem si kdy dokázala představit, že je vůbec možné někoho milovat. Přestože jsem Noru zbožňovala a žasla nad tím, co jsme s manželem stvořili, trpěla jsem poporodní depresí, a to až do jejích zhruba devíti měsíců. 

Bylo to hrozné, temné období mého života a jsem nesmírně vděčná, že se u mého syna už neopakovalo. Když se ohlédnu zpět, bála jsem se mít další dítě právě proto, abych tyhle pocity nemusela zažívat znovu.

Byl to jeden z hlavních důvodů, proč jsem s dalším dítětem váhala. Nebylo to proto, že bych si myslela, že to nezvládneme; jen jsem se děsila toho, že bych opět upadla do deprese.

Naštěstí mám úžasného manžela, který mi byl po celou dobu oporou, a rodinu, která při mně stála, když jsem to nejvíce potřebovala. 

Další miminko?

Když byl Noře asi rok a půl, začali jsme mluvit o druhém dítěti. Chtěla jsem, aby Nora měla sourozence, protože jsem věděla, co všechno jí mladší bráška nebo sestřička může do života přinést. Měla by vedle sebe někoho, s kým by vyrůstala, komu by se mohla svěřit a kdo by jí byl oporou. 

Už po několika měsících jsem byla znovu těhotná. Jakmile jsem uviděla ty dvě čárky, začala jsem mít zvláštní pocity. Trápilo mě, jestli dokážu druhé miminko milovat stejně jako Noru. Nora byla můj malý parťák. Byla to moje miniaturní kopie a neustále stála po mém boku.

Během těhotenství jsme se snažili trávit s Norou co nejvíce času a zapojili jsme ji do zařizování pokojíčku, pořídili jí knížky pro budoucí velké sestřičky a nechali ji povídat si s bříškem, kdykoli měla chuť. 

Mám pocit, že jí to v přípravě na příchod Nicholase OPRAVDU HODNĚ pomohlo. 

Je tady!

Nicholas se narodil v roce 2019, když byly Noře téměř 2,5 roku. Byl dokonalý – a ten strach, že ho nebudu milovat stejně jako Noru? Vyloučeno. Zmizel vteřinu poté, co jsem ho poprvé vzala do náruče. 

Pokud čekáte miminko a děláte si starosti se stejnou věcí – nedělejte si je! Vaše láska roste s každým dalším dítětem.

Chvíle, kdy se Nora a Nicholas poprvé setkali, patří dodnes k mým nejkrásnějším životním vzpomínkám. Nora ho chtěla hned pochovat a já cítila, jak je Nicholas v jejím náručí klidný. To sourozenecké pouto fungovalo, i když byl Nicholasovi teprve jeden den. 

Jakmile jsem je viděla spolu, věděla jsem, že všechno bude v pořádku. A s tím, jak Nicholas roste, toto pouto jen sílí.

To, jak skvělou starší sestrou Nora byla, navíc celý přechod na dvě děti výrazně usnadnilo. Chtěla pomáhat s přebalováním, nosila mu hračky na prohlížení, snažila se ho utišit, když plakal, a rozesmívala ho. Dodnes se stává, že se dokáže uklidnit pouze v její přítomnosti!

Tipy

Rozhodně nejsem žádný odborník, ale mohu se s vámi podělit o to, co se nám během této změny osvědčilo!

1. Čas od času dopřejte svému prvorozenému čas o samotě jen s vámi. Buď já, nebo manžel jsme Noru vzali na zmrzlinu, na hřiště nebo na nějaké jiné hezké místo jen ve dvou, aby si užila naši plnou pozornost. Děláme to dodnes, aby věděla, že ji máme pořád stejně rádi.
2. Odpusťte si své chyby. Jsou dny, kdy jednoduše ztrácím nervy. Když se to stane, připadám si jako hrozná máma. Jenže já hrozná máma nejsem. Každý z nás občas narazí na své hranice, obzvlášť s novorozencem. Fungujete téměř bez spánku a nemůžete si ani na chvíli zdřímnout, kdy se vám zachce, protože kolem vás pobíhá batole!
3. Foťte všechno! Tyto okamžiky utečou až příliš rychle a vy se budete chtít ohlédnout a vidět, jak maličké vaše děti byly! V náročných dnech se na ty fotky dívám a připomínám si, že každé náročné období jednou pomine.
4. Choďte na procházky. Moje děti milují procházky a pobyt venku. I s novorozencem se to dá zvládnout! Uvažte si miminko do nosítka či šátku, starší dítě posaďte do kočárku a vyrazte na čerstvý vzduch!
5. Nebojte se říct si o pomoc. U obou dětí jsme se velmi spoléhali na manželovy rodiče. Možná je pro vás těžké děti na chvíli opustit, ale věřte mi – odpočatí rodiče, kteří mají čas i sami pro sebe, jsou pro děti mnohem lepší.