Porucha sluchového zpracování

Podle přehledu autorů Geffnera a Kesslera porucha sluchového zpracování (APD) označuje to, „co mozek dělá s tím, co uši slyší“.

Jeden příklad za všechny: babička pila šálek kávy a seděla se svým malým vnukem. Když dopila na dno šálku, našla na něm malého zeleného plastového vojáčka. Podívala se na vnuka a ten se usmál a řekl: „Vidíš, babičko, je to přesně jako v té reklamě v televizi – nejlepší začátek dne jsou vojáčci ve tvém šálku.“

Slyšení je velmi složitý proces. To, co naše uši a mozek dokážou za tak krátkou chvíli udělat, aby zvuk zachytily a zpracovaly, je naprosto úžasné. Sluch používáme ke komunikaci, učení i ke kontaktu s různými prostředími kolem nás.

Výzkumy ukazují, že sluch – zejména u dětí – je pro vývoj řeči a učení zásadní. Výuka, která vyžaduje sluchovou zpětnou vazbu, tvoří 75–80 % veškeré výuky ve třídě. To znamená, že tradiční školní výuka předpokládá, že všechny děti dobře slyší, dokážou se soustředit na hlas učitele a rozumí mu. 

V průběhu let se porucha sluchového zpracování (APD) dostává do popředí zájmu. Bohužel však panuje poměrně málo jasno v tom, jak se APD diagnostikuje a léčí. Jedno z prvních nedorozumění se týká zkratky: zda se jedná o centrální poruchu sluchového zpracování (CAPD), nebo APD. Obě zkratky popisují stejný problém a běžně se zaměňují. 

Co je to APD? 

Katz, Stecker a Henderson (1992) popsali poruchu sluchového zpracování jako to, „co děláme s tím, co slyšíme“. Jde o schopnost mozku zpracovávat přicházející sluchové signály. Když informace dorazí do mozku, ten analyzuje frekvenci, intenzitu i časové charakteristiky zvuku. Pokud je dítěti diagnostikována APD, znamená to, že schopnost mozku správně tyto vlastnosti interpretovat je oslabená.

K vyhodnocování sluchových vjemů využíváme šest klíčových sluchových dovedností, které definovala pracovní skupina ASHA (American Speech-Language-Hearing Association) v roce 1996:

1. Lokalizace a lateralizace zvuku: schopnost poznat, odkud zvuk přichází.
2. Sluchová diferenciace: schopnost vnímat rozdíly mezi podobnými zvuky.
3. Sluchové rozpoznávání vzorců: schopnost rozlišit vysoké a nízké tóny a melodie.
4. Snížený výkon při konkurenčních akustických signálech: potíže s poslechem v hlučném prostředí (např. slyšet rozhovor v plné restauraci).
5. Snížený sluchový výkon při zhoršené kvalitě akustického signálu: potíže se sluchem v méně než ideálních podmínkách (např. ve školní třídě).
6. Časové aspekty sluchového vnímání: časové zpracování sluchových podnětů.

Porucha sluchového zpracování není ztráta sluchu a nelze ji odhalit běžným vyšetřením sluchu („zvedněte ruku, když uslyšíte pípnutí“). Výskyt této poruchy se odhaduje na 3–5 % dětí školního věku. U chlapců se vyskytuje dvakrát častěji než u dívek. 

Které dovednosti jsou ovlivněny

Dovednosti sluchového zpracování ovlivňují schopnost dítěte jasně slyšet a rozumět slovům. To může mít vliv také na expresivní a receptivní jazykové dovednosti, paměť, pozornost i kognitivní funkce.

Narušené sluchové zpracování může vést k tomu, že dítě místo slova „pes“ uslyší „les“. To velmi výrazně ovlivňuje jeho schopnost osvojit si význam slov. Aby bylo možné poruchu sluchového zpracování spolehlivě diagnostikovat, musí být dítěti obvykle 6 až 7 let. Foniatři a audiologové však mohou pomocí určitých screeningových nástrojů už od čtyř let věku rozpoznat, zda dítěti hrozí riziko vzniku APD. 

Příznaky a projevy APD

U dětí s APD se objevují vzorce chování, které se zpočátku projevují v jejich poslechových dovednostech. Tyto potíže mohou naznačovat i jiné obtíže, jako jsou poruchy učení, narušený vývoj řeči, porucha pozornosti a další vývojová opoždění. Dítě s poruchou sluchového zpracování může mít následující obtíže:

• potíže se čtením a psaním,
• problém zapamatovat si více než jeden pokyn najednou,
• citlivost na hlasité zvuky,
• pomalá nebo opožděná reakce (oproti žádné reakci),
• potíže s udržením pozornosti v prostředí s hlukem na pozadí,
• problémy s pochopením humoru nebo sarkasmu, které se odrážejí v intonaci hlasu,
• potíže s porozuměním lidem, kteří mají přízvuk nebo mluví příliš rychle,
• problém rozpoznat směr, odkud zvuk vychází.

Jak probíhá vyšetření na poruchu sluchového zpracování?

Audiolog nebo foniatr (specialista na sluch) je jediným lékařským odborníkem, který může poruchu sluchového zpracování diagnostikovat. Bohužel ne všichni specialisté mají potřebné vybavení nebo jsou vyškoleni k diagnostice APD, proto je důležité se o tom informovat předem při objednávání. Odborník může poruchu diagnostikovat pomocí několika testovacích baterií, které hodnotí kognitivní schopnosti dítěte, pozornost, paměť, rodinnou anamnézu, školní prostředí atd. 

Proč jít na vyšetření? 

1. Aby se zjistilo, zda je porucha přítomna, a pokud ano, jak je závažná. To dítěti pomůže jak ve škole, tak doma. Pokud je vyšetřován dospívající, je tato informace klíčová k tomu, aby pochopil, proč má potíže a proč jsou potřeba určité úpravy ve výuce.
2. Aby se porucha vyloučila jako příčina potíží dítěte. Pokud vyšetření diagnózu APD nepotvrdí, je důležité, aby rodina získala doporučení pro další hledání správné diagnózy. 

Léčba a terapie poruchy sluchového zpracování

Každé dítě je jiné, což znamená, že i plán péče o dítě s APD bude individuální. Jedním z klíčových odborníků, který by měl být součástí intervenčního plánu, je logoped. Péče může probíhat v rámci školských poradenských zařízení nebo u soukromého poskytovatele.

V mnoha zemích a státech není APD samostatně uznávána jako stav zakládající nárok na speciální pedagogickou podporu ve třídě, což znamená, že automaticky nevede k individuálnímu vzdělávacímu plánu (IVP). Dítě však často spadá do kategorie narušené komunikační schopnosti, díky čemuž má nárok na práci s logopedem. Sezení obvykle trvají 30–40 minut, což některým dětem nemusí stačit. Některé děti mohou potřebovat intenzivnější, individuální logopedickou péči.