Prosím, nesuďte mě ani mé dítě se speciálními potřebami

Bohužel náš svět plný lidí, kteří nejsou chápaví, odsuzují, mají nevhodné poznámky a chovají se neuctivě, když na veřejnosti vidí dítě, které se chová určitým způsobem. Kromě toho, že bychom je poslali na kurz etikety, nemůžeme příliš ovlivnit to, jak reagují na děti se speciálními potřebami.

Rodinám svých klientů vždy říkám, že i když nemůžeme změnit reakce druhých, můžeme si vybrat, jak v těchto situacích zareagujeme my. Pravda je totiž taková, že dokud sami nemáte dítě se speciálními potřebami, nemáte ani ponětí, jak byste reagovali nebo jak těžké je vyrovnat se s pohledy a poznámkami okolí.

Kontext

Abychom nejprve pochopili, proč lidé nerozumí termínu „speciální potřeby“, je dobré vědět, že jeho definice se může v různých zemích i institucích lišit. Výsledkem je, že pokud lidé nedostávají jasné informace, nechápou podstatu věci a obvykle nevědí, jak se v přítomnosti dítěte se speciálními potřebami chovat.

Tento termín obvykle spadá pod definici postižení či znevýhodnění, jako je tomu například v americkém zákoně Americans with Disabilities Act. Slovník Merriam Webster Dictionary definuje speciální potřeby jako „jakékoli z různých obtíží (jako je tělesné, emocionální, behaviorální nebo mentální postižení či znevýhodnění), kvůli nimž jedinec vyžaduje dodatečné či specializované služby nebo úpravy prostředí (například ve vzdělávání nebo při volnočasových aktivitách)“. Tato velmi obecná definice ani zdaleka nevystihuje pestrost potřeb jednotlivých dětí ani to, co všechno může speciální pedagogika zahrnovat.

Čím více procvičujete, tím lepších výsledků dosáhnete!

Vyzkoušejte aplikaci Speech Blubs a užijte si se svým děťátkem zábavná a poutavá cvičení.

Připravte si letáčky pro svou rodinu

První věc, kterou bych vám doporučila, je předat základní materiály členům vaší nejbližší rodiny. Než jsem poznala své tchánovce, nejsem si jistá, zda vůbec tušili, co takový logoped dělá, a o různých typech poruch neměli ani povědomí. Můj manžel mi dokonce řekl, že si myslel, že autismus vlastně neexistuje. Po mnoha rozhovorech svůj pohled změnil a dnes už sám dokáže poznat, když se domnívá, že je některé dítě na spektru. 

https://www.instagram.com/p/B2R2ux5pZAc/?igshid=1vqgse2t7yx9q

Mám několik letáčků a přehledů pro různé poruchy, které jsem buď sama vytvořila, nebo získala na konferencích. Kdykoli ke mně do poradny přijde nová rodina, snažím se jim předat co nejvíce užitečných informací. Vybízím je, aby si materiály okopírovali a dali je svým nejbližším, aby lépe porozuměli případnému chování nebo projevům, které se mohou objevit. 

Pomůže to vždycky? Ne. Je praktické rozdávat to cizím lidem? Ne. Přesto to stojí za zkoušku a rodině to může spoustu věcí objasnit. 

Přijměte své dítě se speciálními potřebami

Většina rodin mě žádá, abych danou poruchu a realistická očekávání vysvětlila rodinným příslušníkům, kteří se s tím vyrovnávají jen těžko. Měla jsem v péči rodinu, jejíž syn byl čerstvě diagnostikován na autistickém spektru. Otec diagnózu přijímal VELMI těžce a kvůli tomu se k synovi začal chovat jinak. Matka ho požádala, aby přišel na terapii a promluvil si se mnou – s nadějí, že se mu díky tomu „otevřou oči“.

První věc, kterou jsem udělala, bylo, že jsem otce požádala, aby setkání sledoval z vedlejší místnosti (máme sluchátka, takže rodiče mohou sezení poslouchat, pokud chtějí). Chtěla jsem, aby otec viděl pozitivní vlastnosti svého syna (že je vnímavý, slušný a chytrý) namísto problematického chování, které se občas objevovalo ve společnosti.

Nesuďte to, co neznáte. Pokud vám na tom záleží, poznejte mého syna. Znát ho znamená mít ho rád.

Amy Stuart

Během sezení si chlapec vybral dvě akční figurky pro hru na hrdiny. Požádala jsem ho, aby postavy pojmenoval – udělal to, řekl: „tatínek“ a „Xavier“. Zeptala jsem se ho, proč si jako tatínka vybral zrovna figurku „Batmana“. Odpověděl: „protože ho mám rád.“ 

A to bylo vše, co bylo potřeba. Po skončení sezení měl otec v očích slzy a maminka mi později potvrdila, že od té chvíle se jeho pohled na synovu diagnózu úplně změnil.

Příbuzní i cizí lidé často vidí děti v negativním světle, když zrovna provádějí sebestimulační pohyby, křičí nebo mají záchvat vzteku. Nevidí všechny ty skvělé věci, které tyto děti dokážou, ani to, jak jsou ve skutečnosti bystré. Když vyzdvihneme jejich silné stránky, velmi to pomáhá k přijetí a pochopení dané odlišnosti. 

Ignorujte lidi, kteří tomu nerozumí

Tohle je pravděpodobně jediná další rada, kterou vám mohu dát – ignorujte to. Lidé budou zírat, trousit poznámky nebo vás v duchu odsuzovat a my s tím nic nenaděláme. Soustřeďte se na své dítě. Udělejte to, co v danou chvíli potřebuje, aby se zmírnilo napětí a pomohlo mu to se uklidnit. Pokud budete ve stresu nebo podráždění vy, dítě tuto náladu okamžitě vycítí. 

Pokuste se v dané chvíli zachovat co největší klid. Je snadné nechat se strhnout emocemi a vyjet na paní, která na vás posledních 20 minut zírá, ale věřte mi, že lépe se po tom cítit nebudete – naopak vám to přinese ještě více stresu a frustrace.