Kojenecká kolika: Osobní zkušenost a tipy, jak ji zvládnout

Pamatuji si na jednu mladou maminku, jejíž syn je asi o 6 měsíců mladší než moje dcera. Její chlapeček měl koliku a byl nešťastný, ať dělala cokoli. Vzpomínám si, jak jsem se podívala na manžela a řekla: „Páni, to musí být strašné.“ Vůbec jsem netušila, že naprosto stejné trable zažiji i s naším synem!

První setkání se synem

Náš syn se narodil 19. 6. 2019 ve 4:45 ráno. Byl to pořádný kus chlapa – vážil 3,97 kg a měřil 54 cm. Byl dokonalý a zamilovala jsem se do něj vteřinu poté, co jsem spatřila jeho tvář!

Naše dcera si na dudlík zvykla okamžitě a milovala ho. U Nicholase to byl přesný opak. Ať jsme zkoušeli cokoli, natahoval z něj a plival ho ven. Přísahám, že jsem vykoupila všechny velikosti saviček, značky, typy a modely dudlíků na trhu, a nic nezabralo. 

Jediná věc, která ho dokázala na delší dobu uklidnit, jsem byla já. Obě své děti jsem kojila 6 měsíců. Je to obrovská dřina z lásky! Klobouk dolů před každým, kdo vydrží déle než rok, ale pro mě to zkrátka nebylo. Cítila jsem se jako tlustá kráva, které z vemen pořád teče mléko v těch nejméně vhodných chvílích.

Jelikož Nicholas dudlík odmítal, byla jsem jediná, díky komu dokázal usnout a zůstat v klidu. Bylo to sice frustrující, ale jakmile jsem přestala kojit, přešlo to. 

Příznaky koliky přicházejí na scénu

Během prvních pár nocí doma s Nicholasem jsme pochopili, že to bude náročné dítě. V noci nám sice spával hezky, většinou hned v kuse 3–4 hodiny, ale celý den byl nesmírně mrzutý a vypadal, že se necítí vůbec dobře.

Plakal bez zjevného důvodu, i když byl přebalený, nakrmený a čerstvě probuzený. Také se mi zdálo, že docela často ublinkává. Když se na to dívám zpětně, myslím, že to nebylo o nic víc než u normálního miminka, ale hledala jsem něco, na co tu koliku svést – a nejjednodušší vysvětlení byl reflux.

Náš pediatr mu sice nasadil léky, ale jeho náladu to nezlepšilo. Nakonec jsme je vysadili, protože bylo jasné, že reflux není ten pravý problém. 

Říkala jsem si: no, možná jsou to větry. Tenhle kluk totiž dokázal (a stále dokáže) kakat a prdět se silou a zápachem dospělého člověka. S touto myšlenkou jsem vykoupila zásoby kapek proti nadýmání a probiotik na Amazonu.

Pomohly ty kapky? Ani moc ne. Pořád křičel a vyváděl, jako by to nemělo mít konce. Naši přátelé a rodina nám tvrdili, že je to tím, že je druhý v pořadí, a k tomu ještě dvojitá rána, protože je to kluk. Je to pravda? Vůbec netuším. Z toho, co vidím kolem sebe, musím říct, že druhé dítě skutečně bývá větší výzvou, ALE nejsem vědec a žádné studie jsem na toto téma nedělala. 

Jak jsme to zvládali

Kéž bych vám mohla říct, že to bylo snadné, ale nebylo. Byly dny, kdy byla naše trpělivost na bodu mrazu. Kromě nedostatku spánku jsme se ještě snažili udržet starší dceru zabavenou a spokojenou.

 Bylo to náročné. 

Vždycky všem říkám, že jsem byla vděčná za to, že jsem měla poporodní depresi u dcery a ne u syna, protože si nejsem jistá, jak bych zvládla jeho povahu. 

Neobviňujte z pláče sebe ani miminko – kolika není ničí vina. Zkuste zachovat klid a věřte, že děťátko z této fáze vyroste.

KidsHealth.org

Zde je několik věcí, které jsme dělali, abychom si během těch prvních 9–10 měsíců zachovali zdravý rozum:

1. Spolehněte se na rodinu. Mám úžasné tchána s tchyní, kteří bydlí blízko, a často jsem se na ně obracela s hlídáním dětí. Mně i manželovi to umožnilo si trochu odpočinout, vyspat se, načerpat síly a znovu se nadechnout. 
2. Nechte miminko vyplakat. Teď mě poslouchejte – vím, že spousta lidí se mnou nebude souhlasit, a to je v pořádku. Nefunguje to u každého, ale nám to pomohlo. Ve dnech, kdy byl Nicholas neskutečně ubrečený a já věděla, že má všechny potřeby uspokojené, jsme ho nechali vyplakat. Nechala jsem ho v postýlce na 5 minut, šla jsem ven a zhluboka se nadechla. Pravdou je, že jsem lepší mámou, když jsem klidná a vyrovnaná. Byly chvíle, kdy jsem ho nemohla vzít do náruče, protože jsem byla naštvaná a zoufalá z toho, jak neustále pláče. 
3. Nechte dítě vyšetřit lékařem. Byli jsme s Nicholasem u doktora a ujistili se, že za tím nestojí žádný zdravotní problém, jako jsou potravinové alergie. Vyřadila jsem ze své stravy mléčné výrobky, ořechy a semínka – zkrátka všechno, co by mu mohlo způsobovat potíže. Když se potvrdilo, že je po zdravotní stránce v pořádku, sáhli jsme po dalších možnostech úlevy, například po bylinných kapkách. 
4. Střídejte se ve směnách. Mnohokrát se stalo, že manžel převzal hlavní směnu u Nicholase a pak jsem nastoupila já. Jakmile jsem přestala kojit, bylo to jednodušší, protože v noci mohl dostat lahev. Pokud výhradně odsáváte a řešíte koliku, zkuste odsát dostatek mléka na lahev a nechte noční směnu na manželovi/partnerovi. Byli byste překvapeni, jak moc vám trocha spánku navíc zlepší náladu a trpělivost na další den. 
5. Nezapomínejte pečovat o sebe. Pijte hodně vody a jezte výživné jídlo. Pokud tělo nedostane správné palivo, nezvládne maraton zvaný rodičovský život. 

Pamatujte, že jako každá etapa, i tato se zlepší. Nicholasovi je 10 měsíců, a i když je stále dost mrzutý (zatracené zoubky), od té doby, co začal lézt, se to hodně zlepšilo. 

Chvíle s našimi dětmi rychle utečou a rodiče starších dětí mi vždy říkali, že na tyto dny budeme ještě s láskou vzpomínat a po těchto problémech se nám bude stýskat, protože s většími dětmi přicházejí i větší starosti. 

Hodně štěstí a držte se!