Jsme rodiči během pandemie – POMOC!!!

Naivně jsem si myslela, že to potrvá jen dva týdny a že si lidé opravdu myjí ruce. 🤯 Nic nemohlo být dál od pravdy.

Víte, já i můj manžel pracujeme na střední škole. Já jsem logopedka a on učí angličtinu studenty vyšších ročníků. Oba pracujeme na STEJNÉ škole, což je vlastně skvělé. 

Když v New Jersey zavřeli školy, věděli jsme, že to znamená být doma na plný úvazek s naší drsně odrzlou tříletou dcerou a velmi uplakaným desetiměsíčním synem. Co jsme ale nečekali, byl ten neustálý pocit rodičovské viny a věčný boj mezi rolí rodiče a prací z domova. 

Prvních pár dní

Naše dcera právě nastoupila do školky, když to celé začalo, a my cítili obrovskou zodpovědnost zajistit, aby ve svém „vzdělávání“ nic nezameškala. Vím, že jí jsou teprve tři roky, ale hlavou se mi neustále honily obavy: Co KDYŽ se do práce nevrátíme dřív než v lednu? Zameškala by celý rok školy! Pak nebude připravená na nástup do školy... bude zaostávat za vrstevníky... bude potřebovat individuální vzdělávací plán... a celý život bude muset s něčím bojovat…

Dramatické, že…

Ale opravdu! Věděla jsem, že s ní musíme dělat denní lekce, abychom měli jistotu, že se doma i něco naučí. 

Snadno se to řekne, hůře udělá

Začali jsme tedy plánovat každodenní aktivity. A jako Auto – obtahovali jsme písmenka a tvořili něco k danému písmenu. Roztomilé, že? 

A v tom přichází na scénu náš syn…

Naše druhé dítě je pořádný oříšek. Ačkoliv je nesmírně rozkošný a láskyplný, až do devíti měsíců trpěl na koliky a je protivný každý, každičký den. Potřebuje být neustále přilepený na jednom z nás, a jakmile se s ním nehýbe, začněte se modlit, protože spustí křik v té nejvyšší oktávě, jakou jeho plíce zvládnou. 

Lidé nám vždycky říkali, že druhé dítě bude nejnáročnější, že prověří naše rodičovské síly a přinese spoustu stresujících chvil. A ano, to na Nicholase přesně sedí. 

Při tvoření začal Nicholas křičet nebo mi šplhat po noze. Jakmile se postavil, hned se svalil a praštil se do hlavy o nohu židle. A uhodli jste – teď křičel ještě mnohem víc. 

Když se skloním, abych Nicholase zvedla, Nora křičí: „Ne, mami, ty seď se mnou a vybarvuj!“

Moje pozornost byla rozpolcená a dostavil se ten hrozivý pocit mateřské viny. Nemohla jsem Noře věnovat 100% pozornost, kterou potřebovala, i když jsem moc chtěla. A zároveň jsem nemohla nechat Nicholase jen tak plakat. 

Museli jsme tedy uplatnit strategii „rozděl a panuj“. Jeden z nás se učí s Norou a druhý zabavuje Nicholase. 

Všechno je to krásné a skvělé, dokud nepřijdou…

Pracovní schůzky a povinnosti

Vzhledem k tomu, že s manželem pracujeme ve stejném školním obvodu, musíme oba pokračovat ve své práci i během této pandemie. 

Nechápejte mě špatně – jsme nesmírně vděční, že máme práci a pravidelný příjem, takže nemusíme mít strach o splácení hypotéky nebo o to, zda uživíme děti. ALE neustále se zmítáme mezi trávením drahocenného času s našimi dětmi, který už nikdy nevrátíme, a plněním úkolů, které jsou nutné k tomu, aby naši studenti dostali vše potřebné k úspěšnému studiu. 

Obvykle to řešíme stejně jako všechno ostatní – jeden pracuje, zatímco druhý je s dětmi. Je to jediný způsob, jak to můžeme přežít. Je to strašně náročné a množství práce, které jeden z nás zvládne udělat, je minimální. 

Necháváme Noru koukat na pohádky víc, než bychom asi měli? Ano. Rozvíjíme jejich mysl tolik, jak bychom měli? Pravděpodobně ne. 

Ale trávíme s nimi čas. Hrajeme si, smějeme se, projevujeme si lásku a učíme se – bez ohledu na to, jak nebo kdy k tomuto učení dochází!

Na konci dne si naše děti nebudou pamatovat hodinovou aktivitu o broucích, kterou jsme vymysleli, ani odstavec, který měly napsat do školy. Budou si pamatovat období, kdy byli máma a táta dlouho doma a dělali život zábavným.

Několik tipů

Tady je pár věcí, které mi pomáhají udržet si zdravý rozum během těch pěti týdnů práce z domova s dětmi! Nemusí to fungovat každému, ale doufám, že to alespoň někomu z vás pomůže!

1. Udělejte si čas pro sebe. Čtyřikrát týdně cvičím online crossfit, zatímco si manžel hraje s dětmi ve vedlejším pokoji. 
2. Jděte na procházku – pokud to počasí dovolí, bereme děti alespoň jednou denně na dlouhou procházku. Samozřejmě buďte opatrní a dodržujte bezpečný odstup!
3. Vyzkoušejte vzdělávací aktivity s křídami venku! Nora si s křídami moc ráda hraje, takže vezmeme děti ven a ona tímto způsobem trénuje písmena a čísla!
4. Věnujte čas partnerovi, když děti usnou. Objednali jsme si z obchodu asi 10 deskových her a hrajeme je každý večer. Je to příjemná změna a dává nám to prostor strávit chvíli spolu a doopravdy si popovídat!
5. Dýchejte! Nic netrvá věčně, ani tohle ne. Všichni to zvládneme a vyjdeme z toho silnější!
6. Volejte si s přáteli přes Zoom. Jednou za měsíc mám videohovor se svými kamarádkami a manžel dělá to samé s kamarády. Věřte nebo ne, opravdu to pomáhá!