Porucha autistického spektra (PAS): Komplexní průvodce

Význam termínu autismus se v průběhu času výrazně proměnil. Slovo „autismus“ původně v roce 1911 použil německý psychiatr Eugen Bleuler pro označení skupiny závažných příznaků schizofrenie. Tato mylná představa přetrvávala až do 60. let 20. století, kdy se dětská psychologie etablovala jako vědní obor.

Průvodce poruchou autistického spektra:

• Mezi běžné mýty o PAS patří:
• Jak rozpoznat rané příznaky poruchy autistického spektra
• Rané příznaky autismu
• Vývojová regrese
• Diagnostika PAS
• Příčiny autismu
• Dědičnost autismu
• PAS a hyperemesis gravidarum
• Terapie a pomůcky pro autismus
• Terapie hrou Floortime
• Cíle IVP pro děti s autismem
• Videomodeling a autismus
• Autismus a řeč
• PAS a opožděný vývoj řeči
• Neverbální autismus
• • Jak podpořit rozvoj řeči doma
• Výměnný obrázkový komunikační systém (VOKS / PECS) a autismus
• Jak přizpůsobit systém PECS potřebám vašeho dítěte
• Stimming (sebestimulační chování)
• Orální stimming
• Senzorické potíže
• Synestezie a autismus
• Averze k jídlu a autismus
• Zdroje, knihy a časopisy o autismu pro rodiče

Dnes je autismus odborně označován jako porucha autistického spektra (PAS). Tento termín popisuje komplexní neurovývojovou poruchu ovlivňující komunikaci a sociální dovednosti, která se poprvé projevuje v dětství. Při rozhovorech o PAS je nesmírně důležité oddělovat mýty od vědecky podložených faktů.

Vítejte u naší série komplexních průvodců, které propojují autory našeho blogu kolem důležitých témat rozebíraných do hloubky. Tento průvodce se zaměřuje na vše, co rodiče potřebují vědět o poruše autistického spektra (PAS). Celého průvodce si můžete stáhnout jako e-knihu zde:

Mezi běžné mýty o PAS patří:

Autismus lze zcela vyléčit.

• Fakt: Autismus nelze vyléčit. Jedná se o celoživotní vývojovou odlišnost.

Lidé s autismem nemohou žít samostatný a úspěšný život.

• Fakt: Lidé s autismem mohou žít plnohodnotný, šťastný a úspěšný život s pomocí logopedie a ergoterapie.

Příčinou autismu je špatná výchova rodičů.

• Fakt: Neexistuje žádná jediná známá příčina autismu. Výzkumy naznačují, že vývoj autismu začíná ještě před narozením.

Lidé s autismem vůbec nemluví.

• Fakt: Autismus je velmi pestrý a komplexní. U některých lidí se řeč vyvíjí zcela běžným způsobem, zatímco jiní komunikují kombinací slov, gest a alternativních komunikačních pomůcek.

Tyto běžné mýty o autismu jen potvrzují, jak důležitá je osvěta. Proto je duben měsícem povědomí o autismu. Abychom této vývojové odlišnosti lépe porozuměli, je třeba vědět, jak rozpoznat projevy poruchy, která se týká přibližně 1 ze 110 dětí.

Jak rozpoznat rané příznaky poruchy autistického spektra

Autismus je komplexní porucha, u níž žádné dvě děti ani dospělí nevykazují naprosto stejné projevy a příznaky. Zároveň ovlivňuje různé oblasti života člověka. Zatímco jedna oblast může být zasažena výrazně, v jiné se nemusí projevit vůbec. Například: Dítě se může potýkat se silnými senzorickými potížemi, ale zároveň dokáže vést obousměrný plynulý rozhovor.

Rané příznaky autismu

https://www.youtube.com/watch?v=z7NeBs5wNOA

Sociální oblast

• Neschopnost samostatně regulovat emoce
• Potíže s přizpůsobením se novému prostředí
• Schopnost soustředit se pouze na jednu činnost v daný okamžik
• Neodpovídá na otázky správně nebo neodpovídá vůbec
• Nedokáže udržet obousměrnou konverzaci
• Potíže s navazováním vztahů a porozuměním ostatním

Oblast jazyka a řeči

• Ztráta již dříve osvojených jazykových dovedností kolem tří let věku
• První slova tvoří podstatná jména (předměty) místo vlastních jmen (osob) a sloves (činností)
• Opoždění v neverbálních gestech a mimice během prvního roku života (mávání na rozloučenou nebo ukazování prstem)
• Okamžité opakování slyšených slov, známé také jako „echolálie“. Vyskytuje se i opožděná echolálie, kdy dítě opakuje slova, která slyšelo před několika hodinami, dny či týdny.
• Omezený oční kontakt s ostatními
• Řeč může působit roboticky a slova nemusí přirozeně navazovat
• Nerozumí společenským pravidlům komunikace, jako je hlasitost hlasu nebo neskákání do řeči
• Potíže s porozuměním humoru nebo sarkasmu
• Vyžaduje jasný řád, strukturu a předvídatelnost
• Téměř nebo zcela chybí pocit strachu
• Neschopnost plánovat nebo organizovat úkoly
• Slabé schopnosti řešení problémů
• Nepoužívá hračky obvyklým způsobem ani k jejich původnímu účelu
• Repetitivní (opakující se) hra

Chování a emoční regulace

• Špatně snáší změny v zavedené rutině
• Potíže s uplatňováním naučených dovedností v praxi
• Používá předměty neobvyklým způsobem nebo si vytváří silnou fixaci na konkrétní předměty či hračky
• Sebestimulační chování – stimming (houpání, kousání, třepetání rukama)
• Neobvyklé způsoby vyjadřování emocí (agresivní chování, zhroucení – meltdowns, záchvaty vzteku, utíkání)
• Stereotypní a rigidní vzorce hry, zájmů a chování
• Neschopnost dobře zvládat vlastní potřeby a chování

Senzorické vnímání a stravování

• Přehnané nebo naopak nedostatečné reakce na podněty z okolí, jako je světlo, zvuky a sociální situace
• Hraje si převážně o samotě
• Silná vybíravost v jídle způsobená senzorickou citlivostí
• Preferuje velmi omezený výběr potravin

Vývojová regrese

K vývojové regresi dochází tehdy, když dítě ztratí již osvojenou dovednost. Batole, které se úspěšně naučilo na nočník, začne mít znovu nehody. Upovídané dítě se vrátí k žvatlání nebo začne používat nesrozumitelná slova. U mnoha dětí je vývojová regrese pouze dočasná a může být důsledkem osvojování nové dovednosti nebo významné životní změny.

K vývojové regresi dochází tehdy, když dítě ztratí již osvojenou dovednost.

U některých dětí se však regrese objevuje v důsledku nástupu příznaků autismu. Během prvního roku života se mnoho dětí, kterým je později diagnostikován autismus, vyvíjí zcela běžným způsobem. Je běžné, že dítě do jednoho roku nevykazuje žádné známky autismu. Jakmile však dítě dosáhne věku dvou let, mnoho rodičů si začne všímat projevů autismu, které se dříve nevyskytovaly.

Pokud dítě projde vývojovou regresí, která nesouvisí s dosažením nového vývojového milníku ani se zásadní životní změnou, je nutné provést odborné vyšetření nebo screening na autismus.

Diagnostika PAS

Jakmile se u dítěte objeví příznaky autismu nebo vývojová regrese, mělo by následovat odborné vyšetření zaměřené na poruchu autistického spektra (PAS). U některých dětí je autismus diagnostikován již v 18 měsících. U většiny dětí však k diagnóze dochází po druhém roce věku.

Ačkoli by mělo každé dítě projít screeningem na autismus u pediatra v 9, 18 a 24 nebo 30 měsících, příznaky autismu mohou být i přesto přehlédnuty. Některé děti s vyšším rizikem vývojových poruch mohou potřebovat další návštěvy lékaře za účelem podrobnějšího screeningu.

Diagnostický proces autismu se skládá ze tří kroků.

1. krok: Screening

Než je stanovena diagnóza, musí dítě projít úvodním screeningem. Tento proces trvá zhruba 15 minut a zahrnuje rozhovor a pozorování dosažených i opožděných milníků a dovedností dítěte. Pro dítě je tento screening zcela bez stresu. Vše, co dítě dělá, je, že si hraje. Lékař dítě pozoruje a zapojuje se do hry, aby zjistil, jak dítě mluví, učí se a chová.

Krok 2: Vývojový pediatr

Pokud má lékař z úvodního screeningu pocit, že je třeba provést další vyšetření, doporučí dítě k vývojovému pediatrovi. Vývojový pediatr je lékař specializující se na vývoj dítěte. Dokáže u dětí rozpoznat celou řadu poruch chování a vývoje.

Vývojoví pediatři vám mohou pomoci také s následujícím:

• Prosazování školního plánování a potřebných služeb
• Předepisování léků
• Zahájení odborných lékařských vyšetření
• Dlouhodobé sledování vývoje dítěte ve vzdělávacích programech a při usměrňování chování

Krok 3: Kompletní komplexní vyšetření

Poté, co dítě vyšetří vývojový pediatr, následuje kompletní komplexní vyšetření. Jde o důkladnější proces, na kterém se podílí dětský neurolog, klinický logoped a dětský psycholog. Spolupráce všech těchto odborníků pomůže určit, zda má dítě autismus.

K určení, zda dítě vykazuje známky autismu, či nikoli, se k diagnostice PAS používají čtyři testy:

1. Diagnostické interview pro autismus (ADI-R) – Posuzuje dítě nebo dospělého ve třech hlavních oblastech chování (sociální interakce, komunikace/jazyk a vyhrazené a opakující se zájmy a vzorce chování).
2. Diagnostická pozorovací škála autismu (ADOS) – Zkoumá sociální interakci, hru, komunikaci a to, jak nápaditě dítě zachází s materiály.
3. Posuzovací škála dětského autismu (CARS) – Používá se pouze u dětí starších dvou let a podrobně zkoumá chování, schopnosti a charakteristiky dítěte.
4. Gilliamova škála pro hodnocení autismu (GARS) – Je vhodná pro diagnostiku u dětí od tří let a rodičům, učitelům i lékařům ukazuje závažnost poruchy.

Příčiny autismu

Ačkoli o příčinách autismu koluje mnoho mýtů, neexistuje žádný jediný faktor, o němž by bylo známo, že autismus přímo způsobuje. Věda naopak zjišťuje, že autismus vyvolává celá řada různých vlivů.

Dosud bylo identifikováno sedm faktorů, které přispívají k rozvoji autismu u dětí.

1. Role genetiky

U každé rodiny existuje pravděpodobnost 1 ku 68 neboli 1,5% šance, že se jí narodí dítě s autismem. Protože však mají členové rodiny podobnou genetickou výbavu, u rodin, které již jedno dítě s autismem mají, je riziko narození dalšího dítěte s autismem o 20 % vyšší. Pokud už rodina má dvě nebo více dětí s autismem, riziko stoupá na 30 %.

Švédští vědci zjistili souvislost mezi rodinnou anamnézou duševních a neurologických poruch, jako je ADHD, schizofrenie nebo deprese, a pravděpodobností narození dítěte s autismem. Výsledky ukázaly:

• Děti, jejichž rodič nebo sourozenec trpěl duševními a neurologickými poruchami, měly 4,7krát vyšší riziko.
• Děti z rodin s výskytem duševních a neurologických poruch měly 7,6krát vyšší riziko vzniku autismu a intelektového znevýhodnění.

K podobným závěrům dospěly i další studie, které poukazují na vyšší výskyt autismu, pokud má sourozenec poruchu pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) nebo pokud rodič trpí depresí, úzkostí, bipolární poruchou či schizofrenií.

2. Porodní komplikace

Časopis American Journal of Perinatology uvedl, že u dětí, které zažily porodní komplikace, existuje zvýšené riziko vzniku autismu. Mezi porodní komplikace s nejvýraznější zjištěnou souvislostí s autismem patří:

• Preeklampsie
• Předčasné odloučení placenty od děložní stěny
• Porod koncem pánevním nebo v poloze příčné
• Nedostatek kyslíku během porodu (porodní asfyxie)
• Prolaps nebo obtočení pupečníku

Ačkoli žádná jednotlivá porodní komplikace sama o sobě neurčuje, zda dítě bude mít autismus, u dětí, které uvedené komplikace zažily, je podle výzkumů riziko rozvoje autismu vyšší.

3. Genetické poruchy

Ačkoli je to vzácné, genetika může hrát při riziku a vzniku autismu významnou roli. Bylo zjištěno, že jak Rettův syndrom, tak syndrom fragilního chromozomu X vystavují dítě vyššímu riziku rozvoje autismu.

Je však třeba poznamenat, že obě tyto poruchy jsou extrémně vzácné a vznikají v důsledku genetických mutací.

4. Vyšší věk rodičů

Některé výzkumné studie z Dánska, Izraele, Švédska a Kalifornie zjistily, že u mužů starších 40 let je riziko narození dítěte s autismem až šestinásobné. Vědci se domnívají, že muži, kteří mají děti po čtyřicítce, mohou sami nést některé rysy autismu, což mohlo vést k pozdějšímu navazování partnerských vztahů a odkládání rodičovství.

Jiné studie však přinesly odlišné výsledky, které by tuto teorii mohly vyvracet. Ačkoli vyšší věk rodičů nelze jako možnou příčinu vyloučit, stále jde o teorii bez jednoznačných vědeckých důkazů.

5. Nízká porodní hmotnost

Za nízkou porodní hmotnost se považuje jakákoli váha pod 2,5 kg (5,5 libry). Pokud se dítě narodí s nízkou porodní hmotností a/nebo předčasně, může mu chybět dostatečný nitroděložní vývoj potřebný pro správný start. Středisko pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) zjistilo, že děti narozené s hmotností nižší než 2,5 kg měly 2,3krát vyšší riziko autismu. Stejná studie také ukázala, že u dívek narozených s podváhou bylo toto riziko až 3krát vyšší.

6. Vystavení toxinům v životním prostředí

Těžké kovy a toxiny v životním prostředí jsou považovány za jeden z faktorů, které mohou přispívat ke vzniku autismu. Jde však pouze o teorii. K dnešnímu dni neexistuje žádný průkazný výzkum, který by ji plně potvrdil.

Dětské centrum pro zdraví a životní prostředí uvádí 10 běžných toxinů a chemikálií, u nichž existuje podezření, že se mohou podílet na vzniku autismu. Těhotné ženy by proto měly omezit své vystavení následujícím 10 environmentálním toxinům:

1. Perfluorované sloučeniny
2. Endokrinní disruptory
3. Methylrtuť
4. Olovo
5. Organofosfátové pesticidy
6. PCB (polychlorované bifenyly)
7. Organochlorové pesticidy
8. Bromované zpomalovače hoření
9. Olovo
10. Výfukové plyny z automobilů

7. Virové infekce

Podle výzkumu Americké mikrobiologické společnosti (American Society for Microbiology) se u těhotných žen s aktivní infekcí zdvojnásobilo riziko, že se jim narodí dítě s autismem. Výzkum konkrétně poukázal na souvislost některých virových infekcí se vznikem autismu.

Těchto šest virových infekcí v těhotenství zdvojnásobuje šanci, že se ženě narodí dítě s autismem:

• Cytomegalovirus
• Spalničky
• Virus Epsteina-Barrové
• Zarděnky
• Lidský herpesvirus 6 (HHV-6)
• Herpes simplex virus 1 a 2 (HSV-1 a HSV-2)

Věda ukazuje na kombinaci biologických vlivů a faktorů životního prostředí, které společně přispívají ke vzniku autismu. Nejde o jeden jediný faktor. S prohlubujícím se výzkumem příčin jde spíše o nalezení specifické či „určité“ kombinace různých vlivů, která vývoj autismu přímo ovlivňuje.

https://www.youtube.com/watch?v=wKlMcLTqRLs

Dědičnost autismu

Jelikož víme, že genetika může hrát v debatě o příčinách autismu svou roli, je důležité zmínit některé běžné charakteristiky týkající se dědičnosti a diagnózy autismu.

• U osob, které mají člena rodiny s autismem, je pravděpodobnost této diagnózy vyšší.
• Autismus je diagnostikován častěji u chlapců než u dívek.
• Očkované i neočkované děti mají stejné riziko diagnózy autismu.
• Děti starších rodičů mívají zvýšené riziko autismu.
• Předčasně narozená miminka před 26. týdnem vykazují vyšší riziko autismu.

Přestože neexistuje žádná konkrétní jediná příčina autismu, mnoho odborníků zabývajících se jeho diagnostikou a terapií se domnívá, že roli hraje kombinace genetiky a vlivů prostředí. Předpokládá se, že určité geny mohou ovlivňovat vývoj mozku dítěte nebo způsob, jakým mezi sebou mozkové buňky komunikují. Je také možné, že specifické geny určují, jak mírné nebo závažné budou projevy autismu.

Ačkoli jde prozatím o teorie, které jsou předmětem vědeckých debat, genetika, dědičnost a životní prostředí představují klíčové faktory pro porozumění možným příčinám autismu.

Více informací o vlivu dědičnosti najdete v článku Je autismus dědičný?

PAS a hyperemesis gravidarum

Kromě zkoumání genetiky a vlivů prostředí je třeba se jako na možnou příčinu podívat také na souvislost mezi hyperemesis gravidarum a autismem. Hyperemesis gravidarum je odborný název pro nadměrné těhotenské zvracení. Vyznačuje se neutišitelným zvracením a silnou nevolností. Za příčinu těchto těžkých ranních nevolností jsou považovány hormonální změny a vysoká hladina hCG (lidského choriového gonadotropinu) v raném stádiu těhotenství.

Ačkoli přesná příčina hyperemesis gravidarum zůstává neznámá, příznaky se obvykle objevují mezi 4. a 6. týdnem. Mnoha těhotným ženám se uleví kolem 14. až 20. týdne. Přibližně 20 % žen však vyžaduje péči kvůli těžkým ranním nevolnostem po zbytek celého těhotenství.

Hyperemesis gravidarum je odborný název pro nadměrné těhotenské zvracení. Vyznačuje se neutišitelným zvracením a silnou nevolností.

Výzkumné a hodnotící centrum v jižní Kalifornii (Southern California Research and Evaluation Center) v nedávné studii zjistilo, že u těhotných žen s hyperemesis gravidarum byla o 53 % vyšší pravděpodobnost, že se jim narodí dítě s poruchou autistického spektra. Studie dále zjistila:

• U matek, kterým byla hyperemesis gravidarum diagnostikována v prvním a druhém trimestru, bylo vyšší riziko narození dítěte s autismem. U matek s diagnózou ve třetím trimestru se však žádné zvýšené riziko neprokázalo
• Závažnost hyperemesis gravidarum riziko autismu nezvyšovala
• Souvislost mezi hyperemesis gravidarum a autismem byla vyšší u dívek než u chlapců a častější u bělochů a hispánců než u obyvatel tichomořských ostrovů a afroameričanů
• Léky užívané k léčbě hyperemesis gravidarum nesouvisely se vznikem autismu

Další studie z roku 2018, kterou provedl Telethon Kids Institute, zjistila, že u těhotných žen s příliš vysokou nebo naopak příliš nízkou hladinou hCG se zvyšuje riziko narození dítěte s autismem.

Ačkoli obě studie prokázaly souvislost mezi rizikem autismu a hyperemesis gravidarum, neznamená to, že by těžké ranní nevolnosti byly přímou příčinou autismu. K nalezení nebo vyloučení příčin autismu, včetně závažnosti těhotenských nevolností, je zapotřebí dalšího výzkumu.

Terapie a pomůcky pro autismus

Když je vašemu dítěti diagnostikována PAS, může vás představa všech návštěv lékařů, terapií a změn v domácnosti snadno zahltit. Nejlepší na terapiích pro autismus je však to, že neexistuje žádné univerzální řešení. Každá terapie nefunguje pro každé dítě. Všechny různé druhy terapií se proto přizpůsobují individuálním potřebám vašeho dítěte. Při práci s dětmi s autismem se obvykle využívají tři hlavní přístupy.

1. Aplikovaná behaviorální analýza (ABA)

Tento typ terapie je nejvhodnější pro děti, kterým byl autismus diagnostikován před pátým rokem věku. Aplikovaná behaviorální analýza je považována za „zlatý standard“ v intervenci autismu, protože pomáhá měnit nežádoucí chování a posilovat to žádoucí pomocí systému odměn a důsledků. Terapeut může dítě pozorovat a pracovat s ním ve školce, doma nebo na hřišti, kde k náročnému chování obvykle dochází.

I když se „přirozené prostředí“ využívá ke změně projevů chování, jako jsou záchvaty vzteku a afekty, slouží také k posilování či rozvoji představivosti nebo empatie prostřednictvím odměn. Tato terapie je skvělá pro zvládání náročného chování, jde však o intenzivní přístup, který často vyžaduje 20 až 40 hodin týdně.

2. Relationship Development Intervention (RDI)

Tato terapie se zaměřuje na kritické myšlení, komunikační dovednosti a sociální interakce s nejbližšími lidmi dítěte. Místo toho, aby se terapie soustředila výhradně na dítě, zapojuje RDI ty nejbližší (rodiče a učitele).

Zapojení rodičů je u této terapie klíčové! Stáváte se terapeutem vlastního dítěte. Ačkoli jde o novější přístup, RDI přináší slibné výsledky. Abyste u svého dítěte dosáhli úspěchu, je třeba být v pravidelném kontaktu s konzultantem programu a absolvovat rozsáhlou přípravu, která zahrnuje sledování instruktážních videí a účast na konzultacích.

Relationship Development Intervention má šest hlavních cílů:

1. Emoční referencování: Schopnost učit se ze zkušeností a emocí druhých lidí
2. Sociální koordinace: Pozorování a usměrňování vlastního chování za účelem zapojení do společenských situací
3. Deklarativní jazyk: Využití neverbální komunikace a řeči k vyjádření zvědavosti, navázání kontaktu, sdílení pocitů a myšlenek a koordinaci činností s ostatními
4. Flexibilní myšlení: Schopnost přizpůsobit se a změnit plány, když se změní okolnosti
5. Zpracování vztahových informací: Řešení problémů, které nemají jednoznačné řešení ani jasnou odpověď „správně, nebo špatně“
6. Předvídavost a reflexe: Schopnost přemýšlet o minulých zkušenostech a na jejich základě předvídat možné situace v budoucnu

3. Senzorická integrační terapie

Senzorická integrační terapie se zaměřuje na zmírnění smyslové přecitlivělosti, ať už jde o reakce na světlo, textury, zvuky nebo doteky. Tato terapie probíhá převážně formou hry a soustředí se na podněty, na které je vaše dítě nejcitlivější. Pokud je dítě například přecitlivělé na dotek, terapeut s ním bude pracovat tak, že se bude dotýkat hřbetu jeho ruky různými materiály ve snaze postupně citlivost snížit. Senzorická integrace je formou ergoterapie a výzkumy ukazují, že jde o účinnou intervenci pro osoby s autismem ve věku od 4 do 12 let.

Společně se senzorickou integrační terapií může vaše dítě potřebovat také logopedickou péči. Hlavním cílem, který logopedie sleduje, je komunikace a sociální interakce. Kliničtí logopedi pomáhají dítěti komunikovat pomocí elektronických komunikátorů, znakového jazyka, obrázkových komunikačních tabulek, rozvoje sociálních a pragmatických dovedností, zvuků a říkanek. To vše je zásadní pro rozvoj verbální i neverbální komunikace dítěte.

Hravá terapie Floortime

Další formou terapie, kterou využívají ergoterapeuti i logopedi, je Floortime (terapie hrou na zemi). Tento typ terapie staví na silných stránkách dítěte tím, že se dospělý sníží na jeho úroveň hry. Místo toho, aby dospělý dítě aktivitou vedl, je to právě dítě, kdo určuje směr a veškeré aspekty hry.

Terapie Floortime staví na šesti vývojových milnících:

1. Seberregulace a zájem o okolní svět
2. Emoční myšlení
3. Vyjadřování emočních myšlenek
4. Obousměrná komunikace
5. Komplexní komunikace
6. Navazování blízkých vztahů a vzájemné pouto

K dosažení těchto milníků terapeut nebo rodič vstupuje do interakce s dítětem tak, že se v klidném prostředí připojí k tomu, co dítě právě dělá. Pokud si dítě hraje na zemi s autíčky, terapeut nebo rodič si sedne k němu na zem a hraje si s nimi také. Tato společná hraní obvykle trvají od dvou do pěti hodin denně.

Postupem času se interakce mezi terapeutem a dítětem stávají komplexnějšími. Když si dítě například hraje s autíčkem, přidají se modely letadel společně s komentářem, aby vznikla ucelená hra. Floortime podporuje vaše dítě v tom, aby odpovídalo na otázky a navazovalo s terapeutem kontakt.

V roce 2011 nezávislí výzkumníci v Thajsku a Kanadě zjistili, že terapie Floortime „významně zlepšuje emoční vývoj a zmírňuje jádrové příznaky autismu“.

Přečtěte si více o terapii Floortime

Cíle IVP pro autismus

Vzhledem k tomu, že velkou část péče o vaše dítě bude tvořit logopedie, možná vás zajímá, jaké jsou cíle v oblasti řečových a jazykových dovedností u dětí na autistickém spektru. Tyto cíle se uplatňují nejen v logopedické péči, ale promítají se také do individuálního vzdělávacího plánu (IVP) vašeho dítěte. Následující cíle pro IVP jsou pouze příklady. Každé dítě s autismem má jiné potřeby, a proto bude IVP sestaven přesně na míru vašemu dítěti.

Sdílená pozornost

Sdílená pozornost označuje schopnost dítěte soustředit se na více věcí současně. To je zásadní, jakmile dítě nastoupí do školy. Vaše dítě musí být schopno soustředit se na několik úkolů najednou. Ačkoli mnoho dětí s autismem se sdílenou pozorností bojuje, IVP vašeho dítěte se může zaměřit na její konkrétní oblasti.

Zde je několik cílů v oblasti sdílené pozornosti pro IVP vašeho dítěte:

• Reagovat na hlas pedagoga
• Dávat najevo porozumění očním kontaktem i gesty
• Být schopno rozpoznat a popsat emoce své i ostatních

Sociální reciprocita

Sociální reciprocita je klíčová pro interakci s ostatními lidmi. Zahrnuje vzájemnou, obousměrnou komunikaci mezi dvěma lidmi. Děti s poruchou autistického spektra mají se sociální reciprocitou potíže, například se zahajováním interakce, reagováním na interakci druhých, udržením konverzace a střídáním se v mluveném projevu.

Zde je několik cílů pro IVP, které mohou vašemu dítěti se sociální reciprocitou pomoci:

• Udržet interakci
• Zahajovat konverzaci
• Udržet téma hovoru
• Rozpoznat a pokusit se napravit nedorozumění v komunikaci

Jazykové a související kognitivní cíle

Jazyk znamená mnohem více než jen mluvení. Zahrnuje porozumění a používání mateřského jazyka ve verbální i neverbální komunikaci. Ukazování, mávání i výrazy obličeje – to všechno jsou příklady neverbální komunikace.

Některé příklady jazykových a souvisejících kognitivních cílů pro IVP vašeho dítěte mohou zahrnovat:

• Používání gest
• Otáčení stránek v knize a současné ukazování na obrázky
• Používání slov a gest k vyjádření záměrů
• Řešení problémů
• Porozumění posloupnosti událostí (děj v příbězích, písmena abecedy)
• Tvořivé používání a kombinování slov

Regulace chování a emocí

Tato oblast cílů v IVP bývá pro děti s autismem jednou z nejtěžších na zvládnutí. Regulace chování a emocí zahrnuje porozumění emocím, jejich zpracování, vyjadřování vlastních pocitů a zvládání náročných emočních stavů.

Mezi příklady cílů pro IVP v oblasti regulace chování a emocí patří:

• Požádat o uklidňující aktivitu, když je dítě rozrušené
• Vyjadřovat emoce
• Mluvit o přechodech mezi jednotlivými aktivitami
• Vnímat a předvídat sociální chování druhých za účelem seberegulace vlastního chování

Přečtěte si více o cílech IVP a autismu

Video modeling a autismus

Video modeling je další z forem terapie zavedených v poslední době. Poprvé jej však představili Steinborn a Knapp už v roce 1982, kdy kombinovali nácvik chování ve školním prostředí s výukou pravidel silničního provozu pro děti na autistickém spektru.

Dnes je video modeling považován za osvědčenou metodu pro výuku sociálních dovedností a pomoc při opožděném vývoji řeči u autismu. Tato terapie nyní pokročila ještě dále díky vědeckým studiím o zrcadlových neuronech.

Zrcadlové neurony jsou senzomotorické buňky v mozku, které se aktivují, když…

• Člověk sám provádí určitou činnost
• Vidí jinou osobu provádět tutéž činnost

Předpokládá se, že tyto neurony souvisejí se sociálním chováním, zejména s empatií a nápodobou, což může vysvětlovat sociální poznávání u lidí. K využití potenciálu zrcadlových neuronů se u dětí s autismem využívá video modeling sociálních dovedností. Aplikace Speech Blubs posouvá video modeling o krok dále tím, že děti samy mluví nebo předvádějí chování a dovednosti. Vše, co vaše dítě pro video modeling potřebuje, je sledovat videa ve Speech Blubs a opakovat slovo nebo činnost předváděnou jinými dětmi.

Aplikace Speech Blubs a video modeling přinesou vašemu dítěti tyto výhody:

1. Sebevědomí provádět napodobené úkoly a používat osvojenou řeč v každodenním životě
2. Rychlejší učení díky sledování jiných dětí při daných činnostech
3. Lepší zapamatování naučeného chování prostřednictvím zábavných aktivit a her

Přečtěte si více o vědeckých poznatcích o zrcadlových neuronech, video modelingu a autismu

Autismus a řeč

Jednou z poruch řeči, která postihuje až 65 % dětí s autismem, je řečová apraxie. Přestože existuje mnoho forem apraxie, řečová apraxie přímo ovlivňuje jazyk, rty, ústa a čelist při tvorbě srozumitelných hlásek. Slova nejenže znějí nezřetelně, ale totéž slovo může při každém vyslovení znít jinak, což vede k nekonzistentní výslovnosti. Pokud dítě vykazuje známky komunikační poruchy, může být obtížné rozlišit, zda problém s řečí pramení z apraxie, nebo z autismu. Proto by mělo být provedeno vyšetření u logopeda.

Mezi oblasti, které logoped při diagnostice řečové apraxie posuzuje, patří:

• Chyby v souhláskách a samohláskách – Dítě může vyslovit stejné slovo pokaždé jinak.
• Problémy s přechodem z hlásky na hlásku nebo ze slabiky na slabiku – To způsobuje dlouhé pauzy mezi slovy a potíže se zopakováním řady slov.
• Nezvyklý důraz na určité části řeči – Dítě může klást stejný důraz na všechny slabiky ve slově nebo větě, což vede k „monotónnímu či robotickému“ tónu řeči.

Mezi další příznaky řečové apraxie využívané při diagnostice patří:

• Minimální broukání a žvatlání v kojeneckém věku
• Potíže s tvořením a vyslovováním delších slov
• Opakované pokusy o vyslovení slova
• Nadměrné používání neverbální komunikace
• Vynechávání souhlásek na začátku nebo na konci slova
• Problémy s tvorbou slov

Během vyšetření řečové apraxie zhodnotí logoped oromotorickou sílu a pohyblivost mluvidel vašeho dítěte. To probíhá například tak, že dítě požádá o úsměv, pohyb jazykem, polknutí nebo olíznutí lízátka. Vyšetření se zaměří také na sluch vašeho dítěte, zahajování a reakce na pokyny a na verbální i neverbální komunikační dovednosti.

Chcete-li svému dítěti s výše uvedenými dovednostmi pomoci, vyzkoušejte těchto 7 domácích řečových aktivit už dnes:

1. Názorně předvádějte slova na příkladech

Vezměte oblíbenou hračku svého dítěte, podržte ji blízko svých úst a jasně a pomalu vyslovte její název. Dítě tak dobře uvidí pohyby vašich úst.

2. Najděte způsoby, jak zesílit nebo změnit svůj hlas

Je to skvělý způsob, jak podpořit vzájemné napodobování. Použijte prázdnou ruličku od papírových utěrek nebo aplikaci měnící hlas k vytváření různých zvuků.

3. Nabídněte dvě věci na výběr

Držte dva předměty blízko svých úst, zřetelně vyslovte jejich názvy a zeptejte se, kterou věc by dítě chtělo. Jakmile dítě ukáže nebo odpoví slovem, název předmětu znovu zopakujte.

Například: „Dáš si jablko, nebo pomeranč?“

Poté, co dítě ukáže nebo řekne slovo, zopakujte: „Ty bys chtěl pomeranč.“

4. Dodejte svým slovům nadšení

Měňte tón hlasu a zdůrazňujte hlásky na začátku a na konci slov. Udržíte tak pozornost dítěte a usnadníte mu nápodobu.

5. Dělejte zvukové efekty

Doplňujte zvukovými efekty čtení knížek nebo hru na zemi.

6. Opakujte „klíčová slova“ v jednoduchých větách

Udržujte „klíčová slova“ jednoduchá a věty krátké a soustřeďte se na zdůraznění hlavních slov. Pokud foukáte bubliny, zkuste klíčová slova jako „bublina“ nebo „bác“.

7. Podporujte nápodobu pomocí písniček

Využijte hudbu a zapojte dítě do napodobování pohybů úst. Skvělé jsou písničky doprovázené ukazováním, jako například „Pec nám spadla“ nebo „Kolo, kolo mlýnský“. Spojte slova s příslušnými pohyby a gesty.

Přečtěte si více o apraxii a autismu

PAS a opožděný vývoj řeči

Když má dítě opožděný vývoj řeči, rodiče často přemýšlejí, zda za tím nestojí autismus. Ačkoli je opožděný vývoj řeči jedním z příznaků autismu, projevy samotného opoždění řeči a autismu se velmi liší. Pokud máte podezření, že má vaše dítě opožděný vývoj řeči, je důležité autismus jako příčinu buď potvrdit, nebo vyloučit.

Klinický logoped dokáže rozpoznat, zda se u vašeho dítěte jedná o opožděný vývoj řeči, nemůže však diagnostikovat autismus. Diagnózu autismu může stanovit pouze vývojový pediatr či dětský psychiatr. Abychom vám pomohli lépe porozumět rozdílům mezi opožděným vývojem řeči a autismem, přinášíme přehled jejich příznaků a projevů.

Příznaky a projevy autismu:

• Opožděný vývoj řeči
• Chybějící nebo jen krátký oční kontakt
• Snadné rozrušení při drobných změnách v denním režimu
• Přecitlivělé reakce na určité zvuky, světla, doteky, pachy nebo chutě
• Potíže s porozuměním emocím druhých lidí
• Zaměření na úzký okruh zájmů nebo předmětů
• Opakující se chování, jako je točení se dokola nebo houpání
• Nereagování na své jméno do 12 měsíců
• Neukazování na vzdálené předměty do 14 měsíců

Příznaky a projevy opožděného vývoje řeči:

• Vyslovování jednoduchých slov jasně či nejasně ve věku 12–15 měsíců
• Nepoužívání nonverbálních gest, jako je ukazování a mávání, do 12 měsíců
• Dávání přednosti gestům před slovy při komunikaci v 18 měsících
• Potíže s nápodobou zvuků v 18 měsících
• Porozumění jednoduchým slovům v 18 měsících
• Potíže s porozuměním jednoduchým pokynům
• Pouhé napodobování řeči či činností bez tvoření vlastních slov nebo frází ve 2 letech
• Opakování některých zvuků nebo slov dokola ve 2 letech
• Neschopnost vyjádřit své potřeby pomocí řeči ve 2 letech
• Neschopnost řídit se jednoduchými pokyny ve 2 letech
• Neobvyklý tón hlasu (chraplavý/nosový) ve 2 letech
• Mluvení v krátkých větách ve 3 letech
• Vyprávění příběhu ve věku 4–5 let

Více informací o opožděném vývoji řeči najdete v článku Znamená opožděný vývoj řeči, že má mé dítě autismus?

Neverbální autismus

Ačkoli nejde o oficiální samostatnou diagnózu v rámci spektra autismu, termín neverbální autismus se používá pro popis dětí, které nepoužívají verbální komunikaci. Přibližně 40 % dětí s autismem je považováno za neverbální a příčina tohoto stavu není známa. Společenské mýty často spojují neverbální autismus s nízkou inteligencí. Neverbální autismus však rozhodně neznamená nedostatek inteligence.

V roce 2015 zjistila Cambridge University, že lidé s autistickými rysy se častěji věnují profesím v oblasti technologií, strojírenství, vědy a matematiky. Všechny tyto obory přitom vyžadují vysokou inteligenci. Další studie navíc přináší velmi slibné výsledky ohledně budoucího rozvoje mluvené řeči u neverbálních dětí s autismem.

Termín neverbální autismus se používá pro popis dětí, které nepoužívají verbální komunikaci.

Organizace Center for Autism and Related Disorders zkoumala záznamy dětí s autismem ve věku od 8 do 17 let. Všichni účastníci se potýkali s opožděným vývojem řeči – byli buď zcela neverbální, nebo mluvili pouze v jednoduchých slovech či frázích.

Studie dospěla k těmto pozitivním výsledkům:

1. 70 % účastníků nakonec začalo mluvit v jednoduchých větách
2. 47 % účastníků začalo mluvit plynule
3. Většina účastníků měla vyšší IQ, než se původně předpokládalo
4. Repetitivní chování (houpání nebo točení se) a intenzivní zájmy neměly vliv na rozvoj řeči

Přečtěte si více informací o neverbálním autismu

Jak podpořit rozvoj řeči doma

Pokud má vaše dítě neverbální autismus, spolupráce s klinickým logopedem je pro rozvoj komunikace naprosto zásadní. Existují však jednoduché věci, které můžete dělat doma, abyste řečový vývoj svého dítěte posílili.

1. Zaměřte se na nonverbální komunikaci

Zapojte neverbální komunikaci a ukazujte ji dítěti na vlastním příkladu. Zvyšte oční kontakt. Při slovech „ano“ či „ne“ kývejte nebo kruťte hlavou. Ukazujte na předměty, o kterých mluvíte. Zvládnutí těchto neverbálních signálů pomůže vašemu dítěti lépe vyjadřovat své potřeby.

2. Zkraťte své věty

Pokud má vaše dítě potíže s plněním pokynů, může to být způsobeno krátkou dobou pozornosti a příliš dlouhými větami. Zkuste se zaměřit na „klíčová slova“, zkraťte věty a používejte jednodušší výrazy. Dítě tak předejde zmatení.

Příklad: „Nestůj na té židli!“

Zkraťte tuto větu na: „Sedni si, prosím.“

3. Napodobujte chování dítěte

Hrajte si s dítětem tak, že budete napodobovat zvuky nebo činnosti, které dělá. Nápodoba je klíčovou součástí vývoje a výzkumy naznačují, že může předpovídat budoucí vývoj řeči. Mezi výhody nápodoby patří sdílení emocí, pochopení střídání rolí, prodloužení pozornosti a podpora zájmu dítěte o druhé lidi.

4. Využívejte vizuální pomůcky

Mnoho dětí s neverbálním autismem potřebuje vizuální pomůcky, které jim pomáhají lépe porozumět a sdělovat svá přání a potřeby. Existuje spousta aplikací, jako je Speech Blubs, které pomáhají s rozvojem řeči prostřednictvím nápodoby. Pro vyjádření potřeb a přání neverbálního dítěte je zásadní také komunikační systém výměny obrázků (VOKS / PECS).

5. Podporujte hru a sociální interakci

Studie ukazují, že děti se jazyku učí nejlépe prostřednictvím herních aktivit. Vyzkoušejte zpívání písniček, hry se střídáním rolí a jemné dovádění. Nejdůležitější součástí herních aktivit je být s dítětem ve stejné úrovni očí.

6. Nechte dítěti „prostor“ k vyjádření

Rodiče někdy odpovídají za své dítě příliš rychle nebo okamžitě položí doplňující otázku. Tím dítěti nemusí nechat dostatek „prostoru“ k reakci. I když neverbální dítě odpoví pouhým gestem, stále jde o komunikaci. Když mezi otázkami vyčkáte 15–20 sekund, může to postupem času vést k odpovědi dítěte.

7. Sledujte zájmy svého dítěte

Nejlepší je řídit se zájmy dítěte a věnovat pozornost tomu, co právě dělá. Pokud vaše dítě vysypává Lego na podlahu, řekněte „vysypat kostky“ a zapojte se do zábavy. Pomůže to pojmenovat činnost a rozvíjet jazyk pomocí krátkých vět a „klíčových slov“.

Další tipy a aktivity pro neverbální autismus najdete v článku 7 způsobů, jak pomoci rozmluvit dítě s neverbálním autismem

Pohled rodiče na rozvoj řeči u neverbálního dítěte s autismem najdete v článku 4 způsoby, jak pomoci neverbálnímu dítěti s autismem mluvit

PECS a autismus

Výměnný obrázkový komunikační systém (PECS) představuje způsob, jak mohou neverbální děti komunikovat beze slov. Dětem s autismem a jinými vývojovými poruchami dává PECS pomyslný „hlas“ k vyjádření jejich potřeb a přání. Již od 80. let 20. století pomáhá PECS dětem i pečovatelům jako krátkodobá i dlouhodobá podpora při rozvoji mluvené řeči.

Výzkumy ukazují, že děti lépe rozumí obrázkům po dosažení tří let. Proto se PECS doporučuje dětem od tří let výše. Stejně jako u každé jiné vizuální pomůcky je hlavním cílem systému PECS rozvoj mluvené řeči. Některé děti projdou všemi šesti fázemi systému a mluvený jazyk si osvojí. Jiné děti tuto vizuální pomůcku nadále používají ke komunikaci základních potřeb a přání.

Systém PECS dává neverbálním dětem „hlas“, aby mohly vyjádřit své potřeby a přání.

Aby systém PECS fungoval správně, musí být dítě „záměrným“ komunikátorem. To znamená, že dává najevo potřebu komunikovat své požadavky. Dítě, které komunikuje záměrně, může například dovést dospělého za ruku k věci, kterou chce.

Jak funguje 6 fází systému PECS:

1. fáze: Jak komunikovat

Tato fáze pomáhá dítěti sdělit své potřeby pomocí obrázků za využití motivačních prvků, jako je oblíbená hračka. Příklad: Pokud vaše dítě miluje vláčky, použijte obrázek vláčku, abyste ho motivovali vyměnit obrázek za skutečný vláček.

2. fáze: Vytrvalost a vzdálenost

První fáze přechází v druhou. Dítě vyměňuje obrázky za to, co potřebuje, ale přidává se i vzdálenost. Ta spočívá v tom, že si dítě musí pro splnění své potřeby nebo přání dojít pro kartičku, která je dál.

3. fáze: Výběr z možností

Tato fáze zahrnuje rozhodování. Dítěti se nabídnou dva obrázky a ono musí ukázat na kartičku, kterou si vybere, nebo ji podat. To nejlépe funguje s motivačními předměty.

4. fáze: Vyjadřování pocitů a potřeb

Tato fáze kombinuje obrázky a slova do krátkých vět. Dítě musí spojit kartičky „Chci“, „Potřebuji“ nebo „Cítím se“ s obrázkem požadovaného předmětu či pocitu. Některé děti v systému PECS dosáhnou pouze čtvrté fáze.

5. fáze: Odpovídání na otázky

Fáze 5 staví na fázi 4 a využívá kartičky k odpovídání na otázky. Dítě zkombinuje větnou kartičku s obrázkovou kartičkou a tím odpoví.

6. fáze: Komentování otázek

Fáze 6 rozvíjí fázi 5 tím, že dítě otázky samo komentuje.

Jak přizpůsobit PECS vašemu dítěti

Každé dítě je jiné. Proto je třeba systém PECS přizpůsobit jedinečným potřebám, přáním a zálibám vašeho dítěte. Pro přizpůsobení PECS si můžete buď zakoupit hotové obrázkové kartičky, nebo si vyrobit vlastní. Pokud si vyrábíte vlastní, mějte na paměti následující tipy!

Tipy pro přizpůsobení PECS vašemu dítěti:

• Zaměřte se na oblasti, kde je to nejvíce potřeba – Jde o obrázky, se kterými vaše dítě potřebuje při komunikaci pomoci nejvíce. Pokud potřebuje pomoci sdělit, že má hlad, zaměřte se na kartičky vyjadřující hlad. Například: Obrázkové kartičky znázorňující snídani, oběd a večeři nebo oblíbená jídla vašeho dítěte.
• Sledujte zájmy svého dítěte – Dítě projeví o PECS větší zájem, pokud budou na kartičkách jeho oblíbené hračky, jídla, aktivity a další věci.
• Kreslené obrázky versus skutečné fotografie – V systému PECS se používají buď kreslené obrázky, nebo skutečné fotografie. Nejlepší způsob, jak zjistit, co vašemu dítěti vyhovuje, je vytvořit několik oblíbených motivů v kreslené i fotografické podobě. Pak uvidíte, čemu dává při komunikaci přednost.
• Zvolte způsob uspořádání PECS – Způsob, jakým se rozhodnete kartičky PECS uspořádat, závisí na míře trpělivosti vašeho dítěte, na tom, jak systému rozumí, a také na tom, zda z kartiček sestavujete denní režim. Pokud vytváříte denní režim, rozvrh musí být umístěn na snadno dostupném místě.

Zde jsou další způsoby, jak kartičky PECS uchovávat a prezentovat:

• V pořadači či šanonu
• Zalaminované a spojené kroužkem na klíče
• Na nástěnce s denním režimem se suchým zipem
• V komunikační knize (ta obsahuje dlouhé pásky suchého zipu pro skládání vět z obrázkových kartiček)

Pohled rodiče na přizpůsobení systému PECS si můžete přečíst v článku Customize A Picture Exchange Communication System For Your Child

Stimming – sebestimulační chování

Sebestimulační chování neboli stimming je jedním ze znaků autismu. Tomuto chování se však věnují i lidé, kteří autismus nemají. Stimming se může objevit u každého, kdo pociťuje úzkost nebo nervozitu, a projevuje se například kousáním nehtů, poklepáváním nohou, křupáním kloubů a podobně. Přestože se někteří lidé s autismem mohou projevovat těmito běžnými způsoby, u dětí s autismem vypadá stimming jinak, protože s ním nedokážou přestat.

Dítě s autismem se může projevovat následujícími stimy:

• Houpání se dopředu a dozadu
• Třepotání rukama
• Poskakováním
• Otáčením se dokola
• Chůzí po špičkách
• Opakovaným mrkáním
• Přeuspořádáváním nebo rovnáním předmětů do řady
• Zíráním do stropních ventilátorů nebo světel
• Čicháním k lidem a předmětům
• Olizováním nebo třením předmětů
• Opakováním slov a frází

Je důležité si uvědomit, že dítě se může věnovat jednomu nebo více projevům chování a každý z nich dělá opakovaně. Ačkoli výše uvedený seznam představuje typické chování dětí s autismem, u některých dětí se objevují stimy, které jim způsobují fyzickou újmu.

Mezi sebestimulační chování vedoucí k fyzické újmě patří:

• Bouchání se nebo kousání
• Bouchání hlavou
• Nadměrné škrábání kůže
• Strhávání strupů nebo ran
• Polykaní drobných předmětů

Ačkoli věda zatím přesně neví, co stimming u autismu způsobuje, existuje pro toto chování několik teorií:

1. Ke stimulaci nebo naopak zklidnění smyslového systému
2. Jako způsob adaptace na neznámé prostředí
3. K uklidnění sebe sama
4. K vyjádření frustrace
5. K vyhýbání se činnostem nebo očekáváním

I když vás stimming vašeho dítěte může znepokojovat, toto chování není nutné usměrňovat, pokud nenarušuje učení, nezpůsobuje sociální izolaci, není nebezpečné nebo nepůsobí potíže ostatním členům rodiny. Pokud vám sebestimulační chování dělá starosti, existují jednoduché způsoby, jak ho zvládat.

https://www.youtube.com/watch?v=PfEExIDkJ8U

Jak zvládat sebestimulační chování:

• Senzorické hračky – Mačkací hračky, senzorické míčky, tvarovatelné hračky, fidget hračky apod.
• Vylučte zdravotní potíže – Určité zdravotní potíže, jako jsou bolesti hlavy, záněty uší a celková bolest, mohou být příčinou stimmingu nebo ho zhoršovat. Poraďte se s lékařem dítěte, abyste se ujistili, že za tím nestojí jiné zdravotní potíže.
• Zajistěte klidné prostředí – Ve stresových situacích se stimming zhoršuje. Snažte se vyhýbat situacím, ve kterých by mohlo být vaše dítě snadno přetíženo.
• Zkuste cvičení – Výzkumy ukazují, že fyzická aktivita uvolňuje napětí a pomáhá stimming zmírnit. Poskytuje také stimulaci těm, kteří ji nejvíce potřebují.
• Učte dítě seberegulaci emocí – To zahrnuje vyjadřování emocí pozitivním způsobem namísto stimmingu, zejména u chování, které vede k sebepoškozování.

Více o sebestimulačním chování si přečtěte v článku All About Stimming in Autism Kids

Pohled rodiče na sebestimulační chování najdete v článku Stimming Behavior and Autism

Orální stimming

Podobně jako běžné opakující se pohyby u dětí s autismem zahrnuje orální stimming ochutnávání, žvýkání a/nebo polykání předmětů. Děti, které se orálně stimulují, mívají často v ústech oblečení, hračky, papír, senzorické míčky, tužky a další neživé předměty.

Při orálním stimmingu je však třeba dávat pozor na potenciální nebezpečí.

1. Malé předměty lze spolknout, což může způsobit zdravotní potíže
2. Žvýkání tvrdých předmětů poškozuje zuby
3. Předměty mohou způsobit udušení

Pokud vaše dítě rádo věci žvýká a kouše, existují způsoby, jak toto chování zvládnout a odstranit potenciální rizika.

• Předměty v domácnosti pravidelně kontrolujte – Pravidelně kontrolujte hračky, knihy a oblečení, zda na nich nechybí části nebo nejeví známky okusování.
• Nabízejte svačinky vhodné ke žvýkání – Chcete-li poskytnout zdravý prostor pro orální smyslové potřeby, nabízejte křupavé a žvýkavé dobroty, jako jsou suché cereálie, müsli, popcorn, zeleninové chipsy, mrkev, řapíkatý celer, jablka, sušené ovoce a ovocné želé.
• Vyzkoušejte kousací šperky – Náramky, náhrdelníky a nástavce na tužky vyrobené speciálně pro děti s orálními smyslovými potřebami.
• Využijte přesměrování pozornosti – Pokud dítě začne žvýkat něco, co by nemělo, přesměrujte toto chování na „bezpečný“ předmět, jako jsou senzorické míčky a kousací šperky.
• Nabízejte nápoje s brčkem – Pití pomocí brčka může naplnit orální smyslovou potřebu, po které vaše dítě touží.

Více o orálním stimmingu si můžete přečíst v článku 5 Management Tips For Oral Stimming

Senzorické potíže

Děti s autismem obvykle vykazují známky poruchy senzorického zpracování. V rámci této poruchy rozlišujeme dva typy: vyhýbající se smyslovým podnětům (hypersenzitivní) a vyhledávající smyslové podněty (hyposenzitivní). Ať už vaše dítě smyslové podněty vyhledává, nebo se jim vyhýbá, každý typ se projevuje jinými příznaky. Děti však mohou vykazovat projevy obou typů.

Dítě, které se smyslovým podnětům vyhýbá, má potíže se zpracováním vjemů z okolního prostředí a snadno se zahltí – je tedy na své okolí příliš citlivé. Dítě vyhledávající smyslové podněty je naopak svým prostředím stimulováno nedostatečně, a proto samo aktivně senzorické vjemy vyhledává.

Příznaky vyhýbání se smyslovým podnětům:

• Rozptyluje ho hluk v pozadí (kterého si ostatní obvykle ani nevšimnou)
• Vyhýbá se dotekům (objímání a mazlení)
• Působí neobratně (naráží do věcí)
• Nesnáší hlasité zvuky
• Snadno se poleká náhlých hlasitých zvuků
• Je velmi vybíravé, co se týče oblečení
• Vyhýbá se davům kvůli hluku nebo riziku, že se ho někdo dotkne

Příznaky vyhledávání smyslových podnětů:

• Vysoký práh bolesti
• Žvýká neživé předměty (orální stimming)
• Stojí příliš blízko ostatních
• Skáče, běhá a naráží do věcí
• Neuvědomuje si svou vlastní sílu
• Vydává hlasité zvuky
• Projevuje stimmingové chování (kolébání, točení)
• Zkoumá svět prostřednictvím hmatu

Synestezie a autismus

Synestezie je vzácný stav, který postihuje zhruba 1 % populace. Jde o neurologický jev, při němž vnímání jedním smyslem současně vyvolává vjem v jednom nebo více dalších smyslech. Ačkoli se s tímto stavem mnoho lidí již narodí, může se synestezie rozvinout i později v životě. Počáteční výzkumy naznačují, že může být geneticky dědičná.

Lidé se synestezií mohou například…

• Vidět slovo „letadlo“ jako mátově zelené
• Představit si mrakodrap, ale cítit chuť borůvek
• Číst číslo dvě, ale vidět červenou barvu

https://www.youtube.com/watch?v=88s6guf9egs

Přestože neexistuje žádný specifický test pro diagnostiku synestezie, Dr. Richard Cytowic, přední výzkumník v této oblasti, sestavil pro lékaře konkrétní vodítka, podle nichž lze určit, zda dítě synestezii má.

Diagnostická kritéria synestezie:

• Mimovolná – Vjemy nevznikají vědomým přemýšlením, objevují se zcela automaticky.
• Projektovaná – Místo toho, aby člověk viděl věci, jako je barva, ve své „mysli“, vidí danou barvu v prostoru mimo své tělo.
• Stálá a konkrétní – Vjemy musí být pokaždé stejné. Když například dotyčný uslyší určitou píseň, vždy ucítí chuť čokolády.
• Zapamatovatelná – Synestetický vjem se v paměti uchová silněji než původní podnět. Pokud si například někdo spojí jméno „Laura“ s fialovou barvou, zapamatuje si spíše fialovou než samotné jméno „Laura“.

Výzkumy v současnosti poukazují na souvislost mezi autismem a synestezií. Lidé s autismem a synestezií uvádějí vyšší míru smyslové citlivosti. Další výzkumy rovněž uvádějí, že se synestezie častěji objevuje u lidí s autismem, kteří mají mimořádné schopnosti v oblasti paměti, umění či počítání a také vysokou inteligenci.

Přestože synestezie nepředstavuje pro dítě žádný problém, pokud máte podezření, že by ji vaše dítě mohlo mít, je důležité nechat ji diagnostikovat, abyste lépe porozuměli tomu, jak vaše dítě po boku autismu vnímá svět.

Více informací o tomto stavu najdete v článku Existuje souvislost mezi synestezií a autismem?

Averze k jídlu a autismus

Vybíravost v jídle je u dětí běžná. U dětí s autismem však může přerůst v hluboké averze k jídlu. Výzkumné studie zjistily, že u dětí s autismem je pětkrát vyšší pravděpodobnost, že budou mít velmi omezený výběr potravin, budou zažívat více záchvatů vzteku při jídle a vyžadovat rituální způsoby stravování. Časopis Autism Parenting Magazine uvádí, že děti s autismem často omezují svůj jídelníček na méně než pět druhů jídel.

Ačkoli přesná příčina averzí k jídlu u autismu není známa, předpokládá se, že za ni mohou senzorické potíže spojené s jídlem. Výrazně barevné potraviny mohou vést ke smyslovému přetížení, kvůli kterému se dítě zcela vyhýbá určitým jídlům, například paprikám. Averzi může vyvolat také textura některých potravin – dítě může například odmítat těstoviny, protože nesnese pocit mokrých nudlí.

Averze k jídlu představují pro rodiče dětí s autismem obrovskou výzvu. I když je vaše dítě při výběru jídla mimořádně vybíravé, existují způsoby, jak mu pomoci objevovat nové potraviny a postupně jeho jídelníček rozšířit.

5 tipů, jak zavádět nová jídla

1. Netlačte na ně

Nesnažte se dítě přesvědčovat, aby „dojedlo všechno z talíře“. To by jeho averzi k jídlu jen prohloubilo. Místo toho při představení nového jídla jednoduše položte kousek na talíř a nechte dítě, aby se samo rozhodlo, zda ho ochutná, či nikoli.

2. Nemíchejte jídla dohromady

Smíchaná jídla mohou způsobit smyslové přetížení. To pak vede pouze k averzím a záchvatům vzteku u stolu. Abyste tomu předešli, servírujte jednotlivé složky jídla odděleně. Máte-li například těstoviny s brokolicí, sýrem a kuřecím masem, oddělte každou ingredienci zvlášť. Nesnažte se suroviny „schovávat“ v naději, že si jich dítě nevšimne.

3. Kombinujte novinky s oblíbenými jídly

Vždy nové jídlo kombinujte s něčím, co má vaše dítě opravdu rádo. Pokud chcete představit zelené fazolky, naservírujte je společně s oblíbenými kuřecími nugetkami. Dítě tak dostane možnost fazolky ochutnat, ale zároveň budete mít jistotu, že se během jídla nají.

4. Jezte stejné nové jídlo

Děti s autismem se nejlépe učí nápodobou a vizuálně. Ukažte dítěti, že je nové jídlo dobré, tím, že ho budete sami jíst. Časem dítě uvidí, že danou potravinu jíte opakovaně, a možná ji začne ochutnávat také.

5. Dovolte jim jídlo prozkoumat

Místo abyste dítěti bránili hrát si s jídlem, podpořte ho v tom! Pro děti se senzorickými potížemi je hra klíčem k přijetí nových potravin. Dovolte dítěti, aby si k jídlu přivonělo, osahalo si ho a ochutnalo ho svým vlastním tempem, aby si na něj zvyklo.

Přečtěte si více v článku Averze k jídlu a autismus

Zdroje, knihy a časopisy o autismu pro rodiče

Autism Parenting Magazine

Přední zdroj informací pro rodiče dětí s autismem, Autism Parenting Magazine, nás nedávno zařadil do své sekce Helpful Links! Získat uznání od této uznávané autority v oblasti péče o děti na autistickém spektru je pro nás obrovská čest. Ještě více informací o tom, kde najít pomoc a zdroje pro zvládání této náročné poruchy, naleznete také v článku Autism Resources for Parents – The Ultimate New Guide.

Profesionální kartičky a obrázky PECS ZDARMA

Profesionální, tisknutelné a přizpůsobitelné kartičky PECS.

National Autism Resources

Objevte pomůcky pro senzorické potřeby i do třídy.

Autism Speaks

Přední organizace poskytující ucelené informace týkající se autismu.

Závěr

Porucha autistického spektra je složitá diagnóza. Neexistuje žádná jediná konkrétní příčina jejího vzniku a u každého dítěte se projevuje velmi odlišnými příznaky i mírou závažnosti. Být rodičem dítěte s autismem proto přináší řadu náročných výzev.

Děti s autismem potřebují více času, aby se mohly vyvíjet vlastním tempem – s pomocí lékařů, terapií, vhodných pomůcek a milujícího, trpělivého rodiče, jako jste vy! Pokud máte podezření, že by vaše dítě mohlo mít autismus, včasná diagnóza je klíčová. Čím dříve jsou příznaky autismu rozpoznány a diagnostikovány, tím dříve může vaše dítě získat potřebnou péči, aby mohlo vzkvétat a naplno rozvinout svůj potenciál!